Odevzdali nám ji rozbitou na kusy s popraskanými charaktery. Naše duše byly rozpálené do běla vzteky, jen jen vybuchnout a oni tvrdili, že zemi opraví, jenže přijely tanky. My jsme jim nevěřili, protože se nám zdálo, že celý jejich projekt neměl za cíl realizovat stavbu, ale ruinu. Tanky jen orazítkovaly naši skepsi.

A pak ještě někteří z generace našich otců stihli po dalších dvaceti letech se zbytky starého svazáckého nadšení budovat kapitalismus. Mezi tím jsme zestárli a byli na tom skoro jako oni. Naše generace, která si myslela, že je první neideologická, dopadla podobně jako většina předchozí generace: jsme stejně bodří, levně vynalézaví, úštěpační, málo sebeironičtí a škodolibí a hlavně nepevní jako oni. Vyjímek je v obou generacích málo.

Ač jsme dělali cokoliv, ti mladší se nám smáli a kradli a ti ještě mladší byli naštvaní i na nás a snažli se z trucu rozzlobit všechny: Pár let po listopadu 1989 Kabáti zpívali: "Jsme generace bezprizorních jedinců, v očích máme tupej výraz opilců. Ty, co rád se dusíš upocenou kravatou a kroutíš hlavou plešatou. Nech si svý rady, my nechceme po vás nic."