Karel Hvížďala: Proč krásná Praha ustrnula ve vývoji?

18.10.2011 15:10 | Zprávy

Tuto otázku si položil u příležitosti Týdne architektury v Praze čínský vizionář Ma Yansong, který je někdy považován spolu s česko-anglickým architektem Janem Kaplickým za jednoho ze zakladatelů tzv. nové organické architektury, jejíž původní kořeny jsou však mnohem starší, například v šedesátých letech s tímto pojmem ve střední Evropě pracoval Maďar Imre Makovecz. Ma Yansong doslova řekl: "Žádné výrazné novodobé stavby jsem si tady kromě Tančícího domu nevšiml." A později dodal: "Nad obrázkem Kaplického knihovny jsem nadšeně poskočil."

Karel Hvížďala: Proč krásná Praha ustrnula ve vývoji?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Spisovatel a publicista Karel Hvížďala

Odpověď na Yansongovu otázku má bohužel symptomatickou vypovídací hodnotu o stavu naší společnosti a v tomto případě i stavu našich politických elit. Vnější obraz města je vždy výrazem stavu mysli těch, kteří o něm rozhodují a ve městě žijí. Je-li nějaké město skansenem bez výjimečných současných staveb, je zřejmé, že se v něm nerodí ani výjimečné myšlenky nebo když se zrodí, tak je neumíme prosadit, i když i výjimečná Kaplického knihovna se nezrodila v Praze, ale v Londýně. Zřejmě proto je naše město tuctové, fádní a nevýrazné a připomíná, jak řekl čínský architekt, zkamenělinu.

 Tato neradostná diagnóza stavu mysli nás Čechů, Moravanů a Slezanů z minulého týdne svědčí o našem selhání. Je důkazem toho, že eruptivní potenciál, který přináší každá změna, jakou byl rok 1989 a pád totalitního režimu a který je vždy zdrojem velkého množství uvolněné tvůrčí energie, jsme v posledních dvaceti letech zbytečně vyplýtvali a skoro vůbec nevyužili, což neplatí jen o architektuře. Ta tento stav jen zhmotňuje a každému příchozímu ho hned připomene. A to už je otázka výsostně politická, protože politika není nic jiného než správa věcí veřejných, a proto je zodpovědná i za všechny promarněné šance a nevyužitou energii. Kdyby naše politika byla inspirativní, lidé by jí nepohrdali, což by se muselo odrazit i na tváři města. Musela by být pestřejší a barevnější. Praha by byla jiná, inspirativní, přitažlivá, dívala by se směrem do XXI. století, jako se dívá minulý týden nově otevřené vojensko-historické muzeum v Drážďanech původně postavené v neoklasicistním stylu, ale jehož novým prvkem je obrovský hrot z oceli a betonu vystupující z průčelí stavby směrem k nebi od amerického architekta Daniela Liebeskinda. A podobně v těchto dnech měla premiéru stavba domu ve tvaru osmičky v Kodani od architektonického studia BIG, která rovněž připoutala světovou veřejnost. Osmičku si zvolili autoři proto, aby se z komplexu nestal jen masiv bytů: tvar této číslovky umožňuje vznik dvou centrálních nádvoří, na nichž jsou travnaté kopečky, obchůdky a kavárny. Novinářům řekli: "Našim cílem bylo vytvořit trojrozměrné společenství, které nebude uprostřed ničeho vypadat osaměle." Něco takového by se u nás s největší pravděpodobností kvůli strnulosti myšlení našich politiků nemohlo postavit.

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

autor: Karel Hvížďala

Návrat Ukrajinců

Jste pro, aby se boje schopní muži vraceli na Ukrajinu, aby bránili svou zem na místo toho, abychom jim poskytovali azyl?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Volič chce změnu, ale mírnou a v mezích zákona

15:49 Jiří Weigl: Volič chce změnu, ale mírnou a v mezích zákona

Pondělní glosa Jiřího Weigla