Při bedlivém čtení jak zpravodajství, tak komentářů, totiž zjistíme, že náš vokabulář je plný pouhých emocionálních ejakulátů a vágních slovních vehiklů typu: obecně se soudí, původ je sporný, dvanáct miliard, to už je suma, strašné zklamání, peníze byly odkloněny, stát byl ošizen, kdo má konat nevíme, obludný případ váhání, zkoumání probíhá velice liknavě a tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Evidentně již nejde o jazyk, který něco pojmenovává a v kterém se lze vyznat, ale o řečovou mlhu prozrazující neexistenci pevných pravidel, v které je možné zakamuflovat vše, takže z Martina Kuby z jihočeské ODS, který ještě loni nebyl pro předsedu strany autentický politik a byl považován za architekta velké koalice v jižních Čechách, protože byl příliš těsně navázán na tamější podnikatelské kruhy, je dnes, cituji, naopak "autentický politik s autentickými politickými názory, který nepotřebuje nikoho v pozadí, kdo mu bude nakukávat, co si má myslet." A z Miroslava Pelty, který byl donedávna symbolem velké korupční fotbalové aféry z roku 2004, se stal nový předseda, který má pomoci českému fotbalu, i když odborníci jako Tomáš Paclík soudí, že se tím naopak otevírá legální cesta k návratu lidí a metod Františka Chvalkovského. Sám Pelta hovoří jasně: "Tam kde jsem, tam byly peníze a fotbalové úspěchy." Tím se v mlze rozpouští i představa, že by symbolické figury z politiky, justice a veřejné sféry měly být nejen bezúhonní, ale i tak se i jevit, protože vytvářejí vzory chování.