Ze všeho, co jsem si po návratu ze zahraničí dodatečně přečetl, ve mně zůstaly nejvíce pokusy různých autorů či zpovídaných osobností zveřejněných v Lidových novinách dobrat se vnitřního profilu dr. Ratha, protože posuzovat míru jeho viny musí jen a jen soud, to novinářům nepřísluší.
Byl to zejména rozhovor Daniela Kaisera s Lubomírem Zaorálkem, místopředsedou sociálních demokratů, který velmi často vystupoval v poslanecké sněmovně spolu či vedle Davida Ratha s tvrdou kritikou vlády. Pan poslanec řekl, že Rathovou nejoblíbenější knihou byl román Mistr a Markéta od Bulgakova, protože líčil život jako hru a dodal: "Já jsem se s ním přel, že taková legrace to zase není, že ty věci jsou vážné. Namítal jsem, že kdyby lidi věděli, že politiku bereme jen jako hru, tak by nás asi vyhnali, protože věci, o nichž rozhodujeme, jsou pro ně zásadní. Vedli jsme takové spory, ale já netušil, že to není jen teoretický spor. Že pro něho jsou lidi asi jenom figurky a on s nimi hraje a baví se tím, že mu na to všichni skočili... "
A i to, že i vzdělaný Zaorálek Davida Ratha neprohlédl, svědčí do jisté míry o tom, že i on jeho razanci a hypertrofované ego využíval stejně, jako to přiznal v sobotním rozhovoru v MF Dnes Bohuslav Sobotka. Hodilo se jim do divadelního představení v parlamentu. A že sněmovnu vidí dr. Rath jako divadlo, to potvrdil i svým úterním projevem z 5. června 2012: argumenty tam většinou chyběly, šlo jen o emocionální výron zběhlého manipulátora. Po právu proto Petr Zítek ve středečních Lidových novinách na jeho vystoupení napsal divadelní recenzi.
Nejspíš právě i kvůli tomuto divadelnímu rozměru je zájem veřejnosti o tuto kauzu veliký a podle toho se tomu tématu média věnovala. Ukazuje na to sledovanost ČT 24, která přenášela Rathův projev v přímém přenosu ze sněmovny. Přenos měl průměrnou sledovanost přes 22 procent, přičemž normální sledovanost se pohybuje kolem čtyř procent. To je největší dosažená sledovanost v historii této stanice a znamená, že ve špičce tento přenos sledovalo přes padesát procent občanů, to jsou enormní čísla, která jsme kdysi slýchávali jen z Novy.
Vytknou skoro všem médiím je možné ale sledování detailů kolem jeho převozu, chování při eskortě, jídelníčku ve věznici atd. To jsou typická bulvární témata. Prestižní a veřejnoprávní média mají každou podobnou kauzu zasadit do širšího kontextu, který je zřejmý již od doby Bettina Craxiho, prvního italského socialistické předsedy vlády, který byl zamotán do úplatkové aféry v roce 1992. Jeho kauza ukázala jako první veřejnosti, že financování politických stran je problém. Craxi tehdy, když se ukázalo, že do aféry s korupcí a úplatkářstvím je zamotáno celé vedení jeho socialistické strany, vyzval všechny politiky k solidaritě a obvinil je z pokrytectví. Mnoho lidí v akci známé jako "čisté ruce" skončilo ve vězení, někteří spáchali sebevraždu a on uprchl do Tuniska, kde také zemřel.
Z podobných důvodů musel odstoupit v Německu Helmut Kohl, který nikdy tři sponzory, kterým slíbil, že je neprozradí, nezveřejnil. Jde tedy o problém celoevropský a je třeba znovu udělat velké téma ze způsobu financování politických stran, aby se na něm nemohlo přiživovat tolik lobbistů, aby se kvůli tomu nemusely předražovat zakázky a aby už nebylo možné okrádat občany. Měli bychom odstranit to, co Václav Bělohradský nazývá legitimní ilegalitu a zabývat se tím, kdo je pánem toho, co nevidíme: způsob eskorty či delikventův jídelníček jsou naprosto nepodstatné věci. Tento evropský problém je zakryt logem egomana Ratha, a to je chyba, za kterou mohou média. Dopad takového přístupu je ale nebezpečný, jak o tom hovoří i Jan Hertzmann z agentury Factum Invenio : aféra voliče pobavila, ale příliš je neovlivní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Karel Hvížďala
