Ze všeho, co jsem si po návratu ze zahraničí dodatečně přečetl, ve mně zůstaly nejvíce pokusy různých autorů či zpovídaných osobností zveřejněných v Lidových novinách dobrat se vnitřního profilu dr. Ratha, protože posuzovat míru jeho viny musí jen a jen soud, to novinářům nepřísluší.

Byl to zejména rozhovor Daniela Kaisera s Lubomírem Zaorálkem, místopředsedou sociálních demokratů, který velmi často vystupoval v poslanecké sněmovně spolu či vedle Davida Ratha s tvrdou kritikou vlády. Pan poslanec řekl, že Rathovou nejoblíbenější knihou byl román Mistr a Markéta od Bulgakova, protože líčil život jako hru a dodal: "Já jsem se s ním přel, že taková legrace to zase není, že ty věci jsou vážné. Namítal jsem, že kdyby lidi věděli, že politiku bereme jen jako hru, tak by nás asi vyhnali, protože věci, o nichž rozhodujeme, jsou pro ně zásadní. Vedli jsme takové spory, ale já netušil, že to není jen teoretický spor. Že pro něho jsou lidi asi jenom figurky a on s nimi hraje a baví se tím, že mu na to všichni skočili... "