V rozsudku proti Jaroslavu Škárkovi totiž stojí, že podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku se mu dále ukládá trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce poslance na dobu deseti roků.

Problém dle některých právníků je v délce zákazu, protože rozsudek překračuje mandát poslance, a tím je narušeno právo voličů. A podle advokátky dr. Hany Marvanové toto rozhodnutí odporuje hlavně ústavě, protože ta garantuje pasivní volební právo, tedy právo být volen a vykonávat poslanecký mandát, na základě řádného zvolení s výjimkami, mezi něž odsouzení pro trestný čin nepatří. Soud o zákazu činnosti rozhodl podle trestního zákoníku, ale nad trestním zákoníkem je zákon vyšší právní síly, tj. ústava. Taková výjimka v ústavě není a asi by tam měla být, například v podobě zániku mandátu v případě odsouzení pro úmyslný trestný čin.

O tom se již v roce 1997 v poslanecké sněmovně diskutovalo v souvislosti s trestním stíháním poslance Miroslava Sládka, zakladatele strany Republikáni, který byl obviněn z podněcování k rasové a národnostní nenávisti. Už tehdy padla námitka, že trestně stíhaní poslanci by měli být zbaveni mandátu. Nakonec ale diskuse nevedla k žádnému konkrétnímu výsledku.

Oba zatím nepravomocně odsouzení poslanci přes veškeré sliby se mandátu nehodlají vzdát. Výkonná rada Věcí veřejných Bártův krok respektuje. Je to výraz toho, že ve straně již nefungují sebezáchovné reflexy. Zároveň to potvrzuje, že ať Vít Bárta řekne cokoliv, stejně je to on, kdo bude tuto stranu – pokud bude existovat – řídit: nyní třeba se snaží o odvolání ministra dopravy Pavla Dobeše, protože ho neposlouchá. V neděli v pořadu Otázky Václava Moravce Vít Bárta dokonce řekl, že bude v podzimních krajských volbách kandidovat v Plzeňském kraji, kde se bude ucházet o post hejtmana.