Vyzval je k větší odvaze a k civilní kuráži, které se v politice podle něj říká solidarita, věřící ji nazývají dobročinností a v řeči lidských pocitů jde o lásku. Ve zmíněném slavnostním projevu prohlásil, že lidé jsou v Německu znejistěni, protože život se zrychlil, stal se nepřehledný a nestabilní. A dále pravil, cituji: "Nůžky mezi chudými a bohatými se otevírají, změna klimatu potřebuje od nás novou odpověď zrovna tak jako stárnoucí společnost." A dodal: "Starosti nám dělá rovněž násilí jak na nádražích, tak na ulicích, kde jsou lidé také napadáni proto, že mají černé vlasy a tmavou pleť." Tím reagoval na nepodařený atentát na nádraží v Bonnu, o kterém jsem hovořil minule.

To je podle prezidenta Gaucka ten důvod, proč Německo potřebuje nejen odvážné politiky, ale i angažované občany. A vyslovil přání, aby v jeho zemi vedle sebe spokojeně žili staří a mladí, místní obyvatelé i přistěhovalci. Tím spolkový prezident reagoval na zvyšující se počet žadatelů o azyl. Vzpomněl si na to, jak mu mladá Afričanka v jednom utečeneckém táboře vložila do náručí své dítě, a řekl: Německo sice nemůže přijmout všechny žadatele o azyl, ale ty, co jsou pronásledováni, chceme přijímat s otevřeným srdcem a také jsou to právě oni, kteří si azyl zaslouží. Ti naši zemi potřebují.

Samozřejmě nemohl opominout ani otázku postupného sjednocování Evropy a prohlásil, že Nobelovu cenu míru si Evropská unie zaslouží. V této souvislosti ještě prohlásil, že evropská idea už více než šedesát let zabezpečuje v Evropě mír a upozornil na to, že nyní bude záležet hlavně na tom, jestli společná vůle může udržet pohromadě země s tak odlišnými ekonomickými a kulturními tradicemi. Zatím se prezidentu Gauckovi zdá, že do dnešní doby se Německo v krizi zachovalo dobře a je politicky stabilní, to podle něj dokazuje i fakt, že na krizi nevydělaly radikální strany, což by jistě vedlo k ještě větší nejistotě některých obyvatel.