Jiránek mi řekl: "Pokud měl někdo v této pozdější době předpoklady být výraznou osobností, jako byl za první republiky Švehla, tak v té atmosféře působil jako anachronismus. Spíš přišla doba velmi málo připravených lidí, kterým do osobností hodně chybělo."

Něž si Vladimír Jiránek někoho vybral, aby ho mohl nakreslit, zkoušel se s ním ztotožnit, nutil se uvažovat, jak by dotyčná osoba myslela v nějaké konkrétní situaci. Snažil se osvojit si jeho jazyk, gestikulaci a vlastně fungoval jako alter ego kreslené postavy. A těch lidí, které takhle kreslil soustavněji, nebylo za celý život mnoho: Václav Havel, Václav Klaus, Petr Pithart, Miloš Zeman, Josef Lux, Jan Ruml a pár dalších.

Proč ale z kreseb vypadly i lidé, které jsem právě zmínil, zeptal jsem se Vladimíra Jiránka před deseti lety, protože to jistě osobnosti jsou, a on mi odpověděl: "Postupně se ukázalo, že řada lidí, která vypadala jako osobnosti, žádnými osobnostmi nebyla. Díky tomu se ze mne v ten moment vytratila i schopnost ztotožnění. Možná přichází doba, kdy na rozhodujících postech budou sedět šedí výkonní úředníci. Možná už nejsou tak moc zapotřebí lidé, kteří přečnívají rozhledem, horizontem nebo zjevem a jsou osobnostmi na první pohled, které jsou schopní za sebou táhnout část veřejného mínění. Je to asi logický vývoj. Na rozhodujících místech zřejmě budou sedět pracovití lidé, kteří budou dobře a hodně vzdělaní, ale bez empatické účasti veřejnosti." Dodejme, že někteří z výše zmíněných z politiky sami odešli.