Po výčtu jejich struktur řekl: „Celý problém kmotrovských mafií vůbec není založen na kmotrech, ale na těch, kdo kmotry kryjí. Protože bez politického krytí by kmotři nemohli existovat, a když, tak na velmi krátkou dobu…“
Už z těchto pár slov je však zřejmé, že pojmenování je v českém kontextu poněkud nepřesné a pomáhá maskovat skutečnost. Kmotr je osoba, která podle tradičního pojetí přebírá za dítě záruku, která se o něj stará a v případě úmrtí jeho rodičů je jeho pěstounem. Jde tedy o patrona.
V mafiánském prostředí se tak přezdívá bossovi, který kryje svůj klan. U nás však ti, kterým takhle přezdíváme, jsou obyčejní podvodníci a šíbři, kteří různými triky šíbují s penězi: Vyvádějí státní či evropské peníze na svá konta a kmotry, tedy patrony, jsou naopak politici, kteří se o ně starají za to, že jim podvodníci přispívají na jejich předvolební či jiné kampaně, nebo se o své zisky s politiky dokonce dělí.
Proto se vždy v souvislosti s každým podobným šíbrem hovoří i o nějakém politikovi. Fungují v párech: Janoušek je vždy jmenován společně s Bémem, Dalík s Topolánkem, Rittig s Nagyovou-Nečasovou atd.
Miloš Zeman se domnívá, že „šíbra nejvíce potrestáme, když mu sebereme majetek“, tedy když zavedeme zákon o majetkových přiznáních, který dlouhodobě prosazuje.
Když však rozkryjeme maskovací jazyk, který prezident používá, je zřejmé, že tím neodstraňujeme příčinu, ale pouze následky, a ty jsou navíc většinou taky velmi dobře zamaskované, abychom šíbry nemohli potrestat. Nejlépe je to možné ilustrovat na kauze pana Rittiga: Jemu nic nepatří. Proti podobnému zákonu jsou velcí zloději dávno pojištění.
Kdybychom chtěli skutečně odstranit tento systém těsného napojení politických špiček na velké podvodníky a šíbry, museli bychom hlavně změnit financování politických stran a volebních kampaní, které je tím hlavním důvodem k propojení polopodsvětí na vrcholné politiky.
O příčině se tedy Miloš Zeman nezmínil, i když i on z tohoto propojení vždycky těžil: Podobně mu totiž jeho dvojče Miroslav Šlouf a dnes jeho kamarád Martin Nejedlý financovali kampaně včetně té poslední, prezidentské, která místo slibovaných 3 milionů stála 37 milionů.
Tvrzení Miloše Zemana, že si v tomto zavedeném byznyse nezadal, je mírně řečeno nepřesné, protože sám byl několika z nich za kmotra. Proto hlavní příčině devastace politické kultury v Česku se raději vyhnul.
Je to jen další důkaz selhání současné politiky: Už nejde o to odstranit problém, ale pomocí maskovacích slov vzbudit dojem, že ho odstraňujeme.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
