Zatímco doma nejčastější otázka zní: Jak to dopadne?, například Rakušané se mě nejčastěji ptali: Jak je možné, že takové chování Zemanovi tolerujeme? Kritičtí jsou u nás většinou jen novináři, kteří se o politiku zajímají profesionálně. 

Jinými slovy: Zatímco my se ptáme na události, které se nás bytostně dotýkají jako na záležitosti, které se odehrávají někde jinde, mimo náš prostor, které sledujeme jen jako diváci, kteří se koukají na cizí zápas, Rakušané nechápou, proč nejsou naši politici aktivní, proč se nebrání proti extenzivnímu výkladu ústavy a proč i my občané jim takové chování tolerujeme. I vyjádření prezidenta Zemana z těchto dnů, že lidé nemají brát vážně kritiku těch, kteří nic nedokázali, je pro cizince, kteří poslední obě prezidentské volby sledovali, jako třeba rakouští novináři, nepochopitelné. 

Moc dobře si pamatují nedůstojný průběh předposlední volby na Hradě i lživou kampaň prezidenta Zemana, jejíž lživost stvrdil i Ústavní soud a ptají se: Proč Miloši Zemanovi nepřipomínáte, že důlěžitější než cíl je cesta, kterou se vítězství dosáhne, protože tím je zásadně poškozen i cíl: V tomto případě Zemanův prezidentský úřad. A právě ignorace prohřešků z volební kampaně, na které si nový prezident mohl otestovat stav veřejného prostoru v Česku, mu umožnila, aby se choval dál bez respektu k ústavě.