Zákonodárci, kteří by z takové strany vzešli, by znali literu Ústavy a nebyli zavázaní v totalitních strukturách.

Prosadili by, že zákonodárci mají rovná práva, proto jejich odměňování by záviselo pouze na přítomnosti v komoře. Prosadili by, že soudci jsou jediným orgánem, který posuzuje předložené důkazy a rozhoduje o jejich pravdivosti. V právním státě každý soudce rozhoduje výhradně o žalobním návrhu. Jedná-li se o spor, ve kterém je více účastníků, musí soudce vyloučit všechny, kterým je výrok soudu lhostejný. (Princip vyloučení třetího). Zůstanou pouze dva subjekty: žalobce (žalující strana) a odpůrce (strana žalovaná).

Soud je činnost za úplatu. Není-li žalobcem stát, musí soudce stanovit výši soudního poplatku, kterou skládá žalobce před jednáním soudu. Každý soud probíhá pouze mezi dvěma subjekty. Všichni soudci musí rozhodovat nestranně a nezávisle. Všichni mají stejnou pravomoc. Soudy v První republice probíhaly bezproblémově, protože prokurátoři respektovali své povinnosti, a soudci věděli, co je spravedlivý (čili pravdivý) výrok. O každém skutku, nebo o podezření z vykonaného skutku, musí rozhodovat nezávislý a nestranný soud. Státní zástupce má povinnost požádat soud, aby rozhodl, zda předložené důkazy stačí k obvinění, nebo zda policie má pokračovat ve vyšetřování. Jestliže soudce žalobu přijme, nebo povolí další vyšetřování, automaticky se musí stát zákonným soudcem šetřeného případu.

Právnické fakulty budou vychovávat takové absolventy, kteří vědí co je spravedlivé rozhodnutí.

Nová strana prosadí, aby institut státních zástupců podléhal ministru vnitra, nebo byl samostatným úřadem.