Důsledek činnosti „občanů s právnickým vzděláním“ v parlamentu jsem několikrát pocítil na vlastní kůži (soudniproces.wz.cz, dokumentytmobil.wz.cz).

Soud musí rozhodovat spravedlivě, to je snad zřejmé každému myslícímu občanovi. Každý rozumí výroku soudu: „Obžalovaný se dopustil trestného činu. Bude potrestán podle zákona. Náklady řízení nese obžalovaná strana.“ Jestliže soud dospěl k závěru, že se obžalovaný trestného činu nedopustil, musí výrok soudu znít: „Obžalovaný se nedopustil trestného činu. (Potrestání nepřipadá v úvahu.) Náklady řízení nese žalující strana“. To je obecný princip spravedlivého rozhodování. Mohou nastat pouze dva stavy sporu. Buď je žalovaný vinen, nebo nevinen.

Je spousta sporů, které nelze jednoznačně rozhodnout. Proto má soudce pravomoc rozhodovat podle svého svědomí. Teoreticky by mohlo být naše soudnictví jednostupňové. Každý soud by skončil rozhodnutím soudu v prvním stupni. Protože i soudci jsou omylní, Ústava předpokládá dvoustupňové soudnictví. Rozhodnutí soudu prvního stupně může napadnout kterákoliv strana sporu (podat odvolání).