Demokratický stát je definován rovností práv občanů před zákonem. O vině a trestu, nebo o právu a bezpráví rozhoduje pouze nestranný a nezávislý soud.

Institut státního zastupitelství je součástí moci výkonné. Pouze Nejvyšší státní zástupce má podle Ústavy právo obrátit se na Parlament. Je povinností ministra vnitra a celé vlády, aby dohlíželi nad prací státních zástupců. Státní zástupce má před soudem identická práva, jako každý občan. V konkrétním sporu může podat pouze jedno odvolání.

Současný systém rozlišuje občany bez právnického vzdělání, s právnickým vzděláním a advokáty. Každá skupina má jiná občanská práva. Obrátit se na Ústavní soud je jedno ze základních občanských práv, které naši Ústavní soudci udělili pouze advokátům. Tím je normální občan tohoto práva zbavený.

Každý „občan s právnickým vzděláním“ jedná obvykle v první řadě ve svém zájmu. Ústavní soud přiznal, že současný právní systém v některých kauzách nefunguje. Typickým případem je výsledek soudního sporu skupiny občanů se zakladatelem H-System. Občané, kteří legálně jednali podle právních předpisů, jsou podle soudního rozhodnutí nuceni vzdát se svého majetku. To je nevyvratitelný důkaz toho, že reforma justice po sametové revoluci neproběhla. U Ústavního soudu leží asi 1500 dovolání, což jsou úkony, které měly být vyřešené u obecných soudů.

Počet členů Parlamentu „s právnickým vzděláním“ je nemalý. Posametoví zákonodárci vědomě nebo z neznalosti rozdávali pravomoc úředníkům, patrně tušili svůj budoucí prospěch. Pracovníkům ČTÚ svěřili pravomoc rozhodovat o smlouvách s telefonními operátory. Zaměstnancům samosprávných celků svěřili pravomoc vybírat pokuty za dopravní přestupky. Exekutorům svěřili pravomoc vymáhat dluhy. Rozdávání pravomocí vedlo k situacím, kdy občan bez "vzdělání právnického směru" je vydán k nezákonnému vydírání. Zvýhodnění pracovníci jsou vesměs „vyškolení“ na právnických fakultách, které o spravedlivém výroku soudu patrně vůbec nepřednášely. Ani ministři spravedlnosti základy právního státu dosud nepochopili. Také veřejně tvrdí, že „premiér je trestně stíhaný“. Na otázku, který soud stíhání povolil, dosud neodpověděl žádný ministr, žádný státní zástupce, nikdo z opozičních zákonodárců, natož moderátorů ČT či rozhlasu. Nepochybně se při tom porušuje Listina práv, protože je zneuctíváno jméno bezúhonného občana.