Naše republika má jen jeden Zákon. Nejvyššími psanými dokumenty jsou Ústava a Listina základních práv. Bohužel, i tyto nejvyšší právní předpisy jsou přizpůsobené naší justicí. Z rovnosti občanů před zákonem se stala rovnost „občanů s právnickým vzděláním“.

Nedílnou součástí Zákona by měly být všechny zákony matematiky a přírodních věd, nejnovější poznatky ve vědách přírodních a lékařských. Soudy by měly mít povinnost takové poznatky sledovat, a věcem, kterým soudy nerozumí, rozhodovat podle znaleckých posudků odborníků.

Soud rozhoduje buď (samo)soudcem nebo senátem soudců. Ekonomicky je nejvhodnější rozhodovat jedním soudcem.

Ústava přikazuje každému soudu, jak má rozhodovat: „Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.“ Příkaz zakazuje každému soudu (na jakékoliv úrovni) cokoliv nařizovat jinému soudu. Ani soud vyššího stupně nesmí nic přikazovat soudu nižšímu. Soud nižšího stupně by musel rozhodnout závisle na přání třetí osoby. Každý soud musí vynést věcné rozhodnutí předloženého sporu.

Každý subjekt se obrací na soud s prosbou, aby soud rozhodl o pravdivosti tvrzení žaloby. Soud jednomu účastníku přizná pravdu. Z toho logicky plyne, že druhá strana u soudu pravdu nenalezla. Musí být lhostejné, která strana podává žalobu.