Premiér je prací (patrně o záchranu volebních preferencí pro stranu) tak zavalen, že zkrátka nezvládá. Prezident se ho na důvody demise neptal, poděkoval mu za vykonanou práci, a pověřil ho vykonáváním premiérské funkce do doby, než jmenuje dalšího premiéra. Tak jak prezidentovi káže Ústava.

Premiér si rozmyslil svůj krok a písemně sdělil prezidentovi, že raději odvolá jednoho ministra. Ten není členem jeho strany. Prezident se nejen zamyslel, ale ověřil si u ministra, který má být odvolán, zda s odvoláním souhlasí. Dozvěděl se, že nikoliv. Doporučil premiérovi, aby jednal podle smlouvy, kterou uzavřel.

Nadstranickému senátu se chování prezidenta nelíbí. Smlouvy nejsou parketou pro občany, ani pro prezidenta. Smlouvy u nás řeší spolehlivě současné soudy. Někteří občané se dokonce obracejí na senát s dopisy, aby se nad výkony naší justice zamysleli. Některým občanům se nelíbí, že soudní procesy připomínají ping-pong. Soudy nevědí, že rozhodnutí má být pravdivé, čili spravedlivé. Soudci si vybírají pouze některé důkazy a na jejich základě rozhodují. Soudci pohrdají Ústavou a pověřují jiné soudce, aby za ně rozhodli. Tak jak si to "občané s právnickým vzděláním" vymysleli a vložili do zákonných předpisů.