Zárukou spravedlivého rozhodování je respektování pravdy. Soudce hledá pravdu v žalobě. Má právo a povinnost rozhodnout podle svých znalostí zákona a podle svého svědomí. Vždy existují pouze dva možné výroky soudce o každém sporu. Jsou to:
1) Soud uznal důkazy žalobce. Rozhodnutí soudu musí obsahovat: „Soud dává za pravdu žalobci. Žalovaná strana je povinna splnit požadavky žalobce v těchto bodech..... Žalovaná strana uhradí soudní náklady žalobci.“
2) Soud neuznal důkazy předložené žalobcem. Rozhodnutí soudu musí být: „Žaloba se zamítá. Žalobce je povinen uhradit žalované straně veškeré soudní náklady.“
Žádné jiné rozhodnutí soudce nemůže vydat. V každém sporu musí být lhostejné, která strana se na soud obrátí. Výrok soudu k jedné straně sporu je opakem výroku ke druhé straně. Ústava a soudcovský slib to zaručují, ale soudci se podle toho neřídí. Když soudce jednou o případu rozhodne, tak podle Ústavy se již nikdy nesmí k případu vyjadřovat („Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat“). Změnit své rozhodnutí by soudce musel na přání (či dokonce příkaz) třetí osoby. Rozhodl by závisle. Proto máme dvoustupňové soudnictví. Ke spravedlivému rozřešení každého sporu musí stačit rozhodnutí dvou soudců. Jenom výjimečně se může stát, že spor mezi dvěma účastníky nemá řešení (právo rodičky rodit doma a povinnost lékaře chránit zdraví dítěte). Takové spory musí končit u smírčího (dovolacího) soudu.
Pohrdám soudci soudů, kteří nedodržují soudcovský slib, a nutí jiné soudce, aby rozhodovali podle jejich „závazného právního názoru“.
Pohrdám Ústavním soudem a jeho soudci, protože ignorují zákony matematiky a dovolují obecným soudům vynášet nepravdivé výroky.
Prezident Zeman má podstatný díl na nedodržování Ústavy. Prezident nemá právo tvrdit lež o žádném občanovi. Jestliže se takové lži dopustí, je povinností soudu odložit rozhodnutí do doby, kdy mu vyprší mandát (jako všem ostatním zákonodárcům).
Stydím se a pohrdám „občany s právnickým vzděláním“, kteří na magistrátech řeší dopravní nehody a nerespektují právní předpisy. Kteří vydávají exekuční příkazy dětem. Kteří nerespektují rovnost občanů před zákonem. Každý občan musí mít právo obhajovat svá práva před soudem. Povinné zastoupení advokátem musí být jen ve výjimečných případech. Zejména tehdy, kdy byl policií doložený trestný čin.
Zákonodárci mají nespornou imunitu. Při zadržení u trestného činu mohou být soudu vydáni pouze se souhlasem komory, nebo až po uplynutí mandátu.
Označování bezúhonných občanů za „trestně stíhané“ je nactiutrháním, pokud soud případ dosud neřešil. Moderátoři všech medií by si to měli uvědomit také.
Státní zástupci mohou vstupovat pouze do těch případů, ve kterých je žalobcem stát. Nejvyšší státní zástupce má právo a povinnost obrátit se na poslaneckou sněmovnu jen když je zákonodárce dopaden při trestném činu. Žádný jiný státní zástupce nemá právo obracet se na zákonodárce.
Pohrdám soudy prvního stupně, které nerespektují literu Ústavy, a nezabývají se všemi předloženými důkazy.
Pohrdám soudci soudů druhého stupně, kteří nerespektují literu Ústavy a vracejí řešit spory podle „závazného právního názoru“ soudům prvního stupně.
Změna žalobního návrhu žalobcem, soudcem nebo státním zástupcem je v demokratickém státě nepředstavitelná. Soud je placená služba. Výše poplatků má být stanovená v takové výši, že zabrání neoprávněným obviněním.
Prezident i zákonodárci jsou v době trvání mandátu stíhatelní jen ve vymezených případech. Soud musí řešení odložit do doby, kdy zákonodárce nebo prezident pozbude mandátu.
V právním státě nemůže stát prostřednictvím svých státních zástupců zasahovat do soudního řízení. Státní zástupci jsou úředníci, kteří musí respektovat Ústavu a programové cíle vlády.
Poslanci a senátoři mají kontrolovat vládu, zda jedná v duchu demokratického státu. Justice pohrdá pravdou a chová se jako mafiánské sdružení.
Zákony matematiky jsou nedílnou součástí soudního rozhodování.
Každé rozhodnutí soudu je pravomocné. Pouze účastníci sporu mohou u soudu prvního stupně podat odvolání. Tím se pozdrží výkon rozhodnutí soudu do doby, než rozhodne odvolací soud (soud druhého stupně). V mimořádných případech sporu o dvě různá práva může konečné řešení vydat dovolací soud.
Zákonodárci zvolení v minulých Parlamentech využili svých pravomocí a účelově rozšiřovali právní normy tak, aby jim stát zajistil pohodlný život. Pod záminkou zbavit se totalitní justice jsme ve svobodných volbách zvolili představitele, kteří si v první řadě zajistili své výhody „občanů s právnickým vzděláním“, a také naplnili stranické pokladny. Činnosti, které se bezproblémově řešily mocí výkonnou (placení pokut za dopravní přestupky, nezaplacení jízdného,..) umně převedli na pracovníky veřejné správy. Moc soudní upevňovali budováním justičních paláců v každém kraji. Soudcům přikázali, aby soudili podle „závazného právního názoru“ (který velel spoutat moc soudní tak, aby bylo možné obdržet soudní rozhodnutí podle potřeby). Naučili se tomu na právnických fakultách, které patrně stále nevědí, co je pravdivý a spravedlivý výrok.
Soud má povinnost chránit občana před každou nespravedlností.
Morální vlastnosti soudců musí být nezpochybnitelné. Důkazem chybné činnosti justice jsou konkrétní obvinění některých soudců z korupce.
Z Ústavního soudu se stal univerzální dovolací soud. Tisíce nových právních předpisů umožňují libovolný výklad zákona.
Lživá tvrzení se stala nástrojem propagandy a flagrantního porušování Ústavy. Ani moderátoři veřejnoprávních medií nerozlišují pravdu od lži. Za tento stav jsou zodpovědní zákonodárci. Místo právního státu máme právnický absurdistán.
Připomínám slib Hnutí ANO před volbami do Poslanecké sněmovny (2013): Právo a soudy tu nejsou pro právníky, ale pro občany. To neznamená, že musí laik rozumět všem zákonům, ale naopak, že to nepotřebuje. Pokud žije poctivý a slušný život, zákony musejí být na jeho straně, aniž by je musel studovat. A stane-li se mu křivda, u soudu musí najít zastání.
Hnutí ANO je ve vládě druhé období, ale na svůj slib patrně zapomnělo.
Cesta, jak se rychle dostat ze současné situace, je jednoduchá. Stačí k tomu dva kroky:
1. Přeřadit institut Státního zastupitelství do gesce ministra vnitra. Zástupci budou dohlížet na průběh vyšetřování, které vede stát. Jako příslušníci moci výkonné jsou vázáni mlčenlivostí a nemůže dojít k neoprávněnému úniku citlivých informací. Musí mít přísnou hierarchii. Pouze tímto administrativním krokem se rázem zvedne úroveň naší justice.
2. Soudcům je třeba připomenout literu Ústavy a soudcovský slib. Třeba podobným Doplňkem:
§ 1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří „Zákon“, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních a matematických věd, nejnovější poznatky věd lékařských a technických,
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, případně NATO),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje porota nejméně tří soudců. Její rozhodnutí musí být jednomyslné.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz. Soud nemá právo měnit žalobní návrh.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce (případně rozhodnutí dovolacího soudu). Soud na každém stupni má povinnost vyřešit spor. Nemá právo nutit jiné soudy, aby za něho rozhodovaly.
Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila. Vedoucí státních úřadů jsou za to zodpovědní.
Uskutečněním obou kroků bude ekonomický přínos pro republiku značný. Zkrátí se délka řešení soudních sporů nejméně o polovinu. Spravedlnost bude zaručená pro občany, instituce i stát.
Již nikdy nedojde k případům „brněnských studentů“ po sametové revoluci, kauzám Tluchoř, Nečas, Parkanová, Bohuslav Svoboda, Dalík, soudce Havlík, Rath, H-System, tisíce okrádaných dlužníků, atd., kdy spravedlnost nezvítězila.
Při dobré vůli zákonodárců by neměl být problém učinit Upřesnění součástí právních předpisů. V nejhorším případě budou muset občané čekat na další volby do poslanecké sněmovny.
Psali jsme:
autor: PV
