Karel Januška: Penězovod z Ústavního soudu

V právním státě nesmí žádný úředník rozhodovat o tom, zda je rozhodnutí jeho podřízeného platné. Každý úředník musí rozhodovat rychle podle svého právního názoru. Nyní čekáme tři měsíce na to, zda se Nejvyšší státní zástupce vyjádří k rozhodnutí svého podřízeného o tom, zda případ "Čapí hnízdo" poputuje k soudu. Je známo, že se konkrétní právní předpisy za inkriminovanou dobu měnily. Měnila se i struktura podezřelých subjektů.

Postavení státních zástupců v řízení státu neodpovídá znění Ústavy. Moc výkonná je samostatná, a jednat musí bezprostředně. Pokud se ke konkrétnímu případu nevyjádřil soud, je nezákonné mluvit o "trestném stíhání premiéra". Parlament neplní svou funkci, když podobná obvinění toleruje. Ustavením vlády zvolené vůlí lidu, je povinností Parlamentu dohlížet, aby se republika chovala jako právní stát.

Jiný je případ odsouzeného L. Nečesaného. Dva soudy ho odsoudily za trestný čin. "Rozhodnutí soudu nesmí nikdo zpochybňovat" je znění Ústavy. V Ústavě je předepsáno, že soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy. Jestliže existují dva identické výroky soudů "obžalovaný je vinen", pak v právním státě nesmí existovat jiný soud, který by takový výrok zvrátil. Práva poškozených byla potvrzená dvěma rozsudky soudů. Soudci, kteří zpochybnili výrok odvolacího soudu, by měli být zbavení soudcovského taláru. V tomto případě jsou to právě soudci Ústavního soudu. Zpochybnili základní pravidlo právního státu. Pouze oni nerespektují princip dvoustupňového soudnictví, a nejsou za své "Nálezy" zodpovědní. Domnívám se, že by předseda Ústavního soudu měl rezignovat.

Morální a právnické znalosti každého soudce musí být nezpochybnitelné. Ústava nařizuje kontrolovat rozhodnutí soudce prvního stupně soudcem soudu druhého stupně. Je nepředstavitelné, aby úředníci (státní zástupci) rozhodovali o platnosti soudního výroku. Žádný speciální soud (ani Ústavní) nemá pravomoc zasahovat do výroků obecných soudů.

Zopakuji postuláty, které musí být splněné, aby moc soudní byla nezávislá a spravedlivá.
1. Každý soud je činnost za úplatu. Náklady na soudní řízení stanovuje a předepisuje soudce. Pouze když je žalobcem stát, soudce náklady nevyměřuje, protože podstatné náklady na soudy hradí stát.
2. Žalobce si může vybrat libovolný soud, kam se obrátí. Vzhledem ke specializaci soudů, může být žaloba postoupená jinému soudu. Byl-li žalobce dříve pravomocně odsouzen, zákonným soudcem zůstává soudce, který žalobce již jednou odsoudil.
3. Žalobce má právo namítat podjatost soudce. Předseda příslušného soudu rozhoduje o námitce.
4. Každý soudce musí ze žaloby vyloučit všechny účastníky sporu, kteří nejsou hmotně závislí na výroku soudce. (Každý účastník sporu musí být buď žalobcem, nebo žalovanou stranou.) To je princip vyloučení třetího.
5. Každý soudce má pouze dvě možnosti, jak může spor rozhodnout. Může přiznat žalobci, že je v právu (žalovaná strana je vinna), nebo žalobu zamítnout, a právo přiznat žalované straně. Výroky soudce musí být ve tvaru:
A: „Soud uznal důkazy žalobce. Žalovaná strana splní následující požadavky žalobce:.... Žalovaná strana uhradí žalobci soudní náklady.“
Nebo B: „Žaloba se zamítá. Žalobce uhradí soudní výlohy žalované straně.“
6. V jednostupňovém soudnictví (Velká Británie, USA) tím spor končí. Naše Ústava předpokládá dvoustupňové soudnictví. Každý z účastníků sporu může podat odvolání k soudu druhého stupně. Odvolání pozastavuje výkon rozhodnutí soudu prvního stupně. Soud druhého stupně vyslovuje konečný výrok soudu. Možnosti soudce druhého stupně jsou identické jako možnostmi soudu prvního stupně. Výjimečné je právo podat stížnosti k Ústavnímu soudu. Toto právo je deformované, protože si ÚS vymínil, že bude přijímat výhradně stížnosti podané advokáty.

Vážení senátoři a poslanci.

Bylo by od vás rozumné, abyste konečně zajistili, aby Ústava platila v takové formě, v jaké byla přijatá v roce 1992. Každá vláda, která získá důvěru Parlamentu, má nárok na to, aby uskutečnila své cíle. Tím, že neustále bojujete o voliče, ztrácíte důvěru občanů. Kdo z vás tvrdí, že máme právní stát, tak buď vědomě lže, nebo si důkladně nepřečetl Ústavu, nebo žije podle vědomostí, které nabyl v totalitním režimu. Samozřejmě, že je velkou chybou našeho vysokého školství, že se nedokázalo vymanit z totalitních předpisů.

Úpravami Ústavy přijatými v letech 1997 až 2013 jste zlegalizovali některé kroky, které se dají omluvit. ODS a ČSSD dokončila privatizaci (na rozdíl od Slovenska). Republiku jste rozdělili na „samostatné kraje“. Jejich samostatnost se projevila hlavně v postavení nových justičních paláců.

Upravovali jste totalitní Občanský soudní řád způsobem, aby se co nejvíce podobal soudním postupům v totalitě. Důkaz opakem (sporem, z opaku) jste nahradili termínem "závazný právní názor". V totalitě to byla idea, že „dělnická třída pod vedením KSČ zvítězí na celém světě“. Pod tímto platným předpisem jsou stále podepsaní: Novotný v. r., Fierlinger v. r., Lenárt v. r.. Upravovali jste totalitní Trestní řád způsobem, kterým si státní úředníci přivlastnili práva, která jim z Ústavy neplynou. Pod tímto platným předpisem jsou stále podepsaní: Novotný v. r., Fierlinger v. r., Široký v. r..

Náprava současného systému může být jednoduchá. V prvé řadě je třeba upozornit státní úředníky, že jejich práva jsou přesně vymezená Ústavou. Státní zástupci jsou státními úředníky, podléhající moci výkonné. Po volbách mohou být vyměnění úředníky, kteří budou odpovědní nové vládě. To je smysl demokratických voleb, aby případný přechod vlády levicové na pravicovou po volbách probíhal bezproblémově. Nejenom úředníci moci výkonné, ale také nejvyšší úředníci nezávislých úřadů, které nejsou vyjmenované v Ústavě, mohou být nahrazení jinými. K tomu má pravomoc každá nově ustanovená vláda.

Proto by měl být bezodkladně odvolán Nejvyšší státní zástupce
Dále je třeba hledat v současném Parlamentu takovou většinu, která prosadí, nebo se pokusí prosadit upřesnění právních norem nutných pro demokratickou republiku.
Upřesnění soudcům musí být v paragrafové podobě, protože jen takovým zákonům soudci rozumějí. Zákony přírodních, lékařských a technických věd vždy byly, a nadále musí být nedílnou součástí soudcova rozhodování. Ve stavu legislativní nouze byste je mohli přijmout, nebo alespoň vyslat signál, že o nich uvažujete. Nové politické subjekty (Milion chvilek) by se k doplňkům měly také veřejně vyjádřit.
Upřesnění právních předpisů:
§1. Hierarchické uspořádání lidského poznání a právních norem tvoří zákon, podle kterého soudci rozhodují. Jsou to:
(1) Zákony přírodních věd, matematiky, nejnovější poznatky věd lékařských a technických
(2) Ústava, Listina základních občanských práv a svobod,
(3) nařízení nadnárodních orgánů, kterých je republika členem (EU, NATO),
(4) zákony a zákonná nařízení uvedené ve Sbírce zákonů,
(5) nařízení institucí a osob, které jsou zmocněné nařízení vydávat.
§ 2. O vazebním držení občana rozhoduje soudce, který se stává jeho zákonným soudcem.
§ 3. V soudním řízení musí soud vyhodnotit každý předložený důkaz.
§ 4. Soudnictví je dvoustupňové. Každý spor má nárok na dva zákonné soudce.
§ 5. Státní úředníci plní cíle, které si současná vláda stanovila.

Dokud podobné upřesnění nepřijmete, je malá naděje, že soudci a advokáti umožní, aby se z republiky stal právní stát.