Každý soudce, který má rozhodnout nějaký spor, má podle znění Ústavy rozhodnout podle svého vědomí (svých znalostí). Vždy má pouze dvě možnosti komu přisoudit pravdu. Buď žalobci, nebo žalovanému.

V prvním kroku musí soudce zkontrolovat, zda lze účastníky sporu rozdělit do dvou skupin. Jedna skupina musí být na straně žalobce. Druhá skupina musí být na straně obviněného (žalovaného). Už ve starověku objevili, že ze žaloby musí být vyloučení všichni, kteří nepatří ani do jedné skupiny. Pravidlu se říká "vyloučení třetího" (účastníka sporu).

Důvod vyloučení je jednoduchý. Každý, kdo se na soud obrátí, musí složit poplatek za službu soudu. Když žalující strana spor vyhraje, protivník jí musí tento poplatek vynahradit, a současně musí splnit to, co po něm žaloba požaduje. Když žalující strana spor nevyhraje, propadá poplatek státu.