Listina práv a svobod byla přijatá po druhé světové válce. Opětovně je zmiňovaná i v naší současné Ústavě. Článek první praví: "Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné".
Na základě tohoto článku se žádný soudce nesmí zabývat tím, jakého původu, vzdělání či rasy je osoba, která se na soud obrací.
Náš Ústavní soud ignoruje Ústavu i Listinu práv. Když zjistí, že rozhodnutí obecného soudu je nespravedlivé, je jeho povinností odstranit všechny právní normy a postupy, které nespravedlnost způsobily. Každý soudce může konkrétní spor řešit pouze jednou. Nelze nestranně a nezávisle dát za pravdu žalobě i žalované straně.
Po druhé světové válce se justiční soustava přizpůsobila totalitnímu řízení státu. Státní úředníci (členové STB) měli pravomoc jako v Hitlerovském Německu. Odsoudili statečnou právničku Horákovou. Žádný soudce nebyl dosud za tento zločin potrestán. „Občané s právnickým vzděláním“ se usadili v zákonodárném sboru, a nechalit vložit do právních předpisů pravidla, která jim přinášejí bezstarostný život. Vysoké školy právnického směru neustále vychovávají občany, kterým jsou pravda a spravedlnost cizí slova. To je smutné zrcadlo pro naši inteligenci.
Česká televize je hlásnou troubou pro zachování současného totalitního systému v justici. V době okupace sovětskou armádou se částečně zachovala podle pravdy. Ale po sametové revoluci totálně zklamala. Nevím, zda je to tak těžké pochopit, že pravda před soudem je jen jedna. Soudce musí v každém politickém systému rozhodovat pouze podle pravdy. Moc soudní je v právním státě nadřazená moci výkonné. Moc soudní zajišťuje bezproblémové střídání vlád podle politických nálad občanů.
Chování našich zákonodárců je dětinské. Jejich předchůdci jim zajistili kontinuální přechod od totality k demokracii. Tak se neustále snaží postupovat podle předpisů, které nemají se spravedlivým státem nic společného. Pouze jim zajišťuje nemalé prebendy. Nechali vzniknout šmejdy a vyděrače.
Zřizování správních soudů v každém kraji bylo špatným krokem. Bývalí příslušníci STB měli právo nahlížet do všech podkladů, které se týkaly hmotných poměrů všech občanů. Míra korupce i mezi zákonodárci byla značná. Idea rozdělení státního majetku mezi občany se zdála lákavá. Ale důsledky této ideje jsou patrné i po třiceti letech.
Úředníci správních soudů nepatří mezi soudce. Moc soudní musí být nezávislá na výsledcích voleb. Pravdu a spravedlnost nelze v demokratickém státě ohýbat podle potřeb občanů, kteří tuto pravdu neuznávají. Státní úředníci (žalobci) jsou také občané republiky. Bezpodmínečně se musí podrobit moci soudní. I pro Ústavní soudce platí Ústava. Předseda Ústavního soudu by měl na svou funkci rezignovat.
Ani jedna politická strana nebojuje za pravdu a spravedlnost v naší republice. Ani jedna politická strana si nepřečetla znění Ústavy a Listiny práv.
Třicet let od sametové revoluce nemá naše republika takový soudní systém, který zaručuje, že po každých volbách do zákonodárného sboru bude soudnictví spravedlivé.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
