Pravda je filozofický termín. Obvykle lze rozlišit, zda některé tvrzení je pravdivé. V matematice je to jednoduché. V minulém století byla rozvinutá matematická logika a kybernetika. Domnívám se, že i školáci vědí, že práce každého počítače je založená na dvojkové soustavě. Pouze dvě hodnoty „1“ a „0“ zná každý počítač. Lze je také pojmenovat Pravda a Nepravda. Těmito dvěma hodnotami a příslušným algoritmem lze zobrazit nejenom čísla, ale také obrazy nebo zvuky.

Před časem stát obvinil zpěváka Gotta, že neodvedl daň podle zákona. V odvolacím řízení soud rozhodl formulací: „Pan Gott platil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu nenáleží.“ To je typický příklad, kdy soud vynesl nepravdivý výrok. Opak výroku zní: „ Pan Gott neplatil daň podle zákona. Náhrada soudních výloh mu náleží“. Logicky by z toho plynulo, že náhrada soudních výloh přísluší tomu, kdo poruší zákon.
Metoda jak ověřit je-li výrok soudu je pravdivý, je stará tisíciletí. Nazývá se důkaz opakem (důkaz z opaku, důkaz sporem). Pro spravedlivé soudní rozhodnutí platí, že výrok ke straně žalované je opakem výroku ke straně žalující. Při aplikaci nesmí dojít k logickému rozporu.

V antice, za císařství ani v první republice, by takový výrok soudce nevynesl, protože v soudním řádu měl každý soudce nařízené: Důkaz opakem je povolený.
Rozhodnutí žalobního návrhu na starostku Třince mělo znít: „Žaloba se zamítá. Náhradu soudních výloh hradí žalobce.“ Pak by patrně k dalším soudním návrhům nedošlo. A Ústavní soud by se nemusel zabývat případy, které s Ústavou nesouvisí.