Soudci soudí a ministr spravedlnosti se za jejich rozhodování omlouvá. Policie obviní bezúhonné občany, které následně zbaví občanských práv a zavře do vazby. Soudce povolí policii odposlechy, policie s velkou slávou nasadí podezřelým pouta. Po roce se zjistí, že policie na to neměla právo.

Bez existence trestného činu (skutkové podstaty), jsou opět do vazební věznice umísťováni jiní občané. Jsou to občané s pravomocemi, které má pouze několik jednotlivců. Jsou pod pravomocí nejvyšších státních úředníků, ministra vnitra, nebo spravedlnosti. Děje se tak pod dohledem stejných státních zástupců, kteří vyšetřovali kauzu Tluchoř. Máme nejvyššího státního zástupce, který mlčí, a jednání svých podřízených je mu lhostejné. Každý úředník si přivlastňuje pravomoci, o kterých se domnívá, že mu náleží.

Soudcům jsou lhostejné odstavce Ústavy a Listiny práv. Soudci Nejvyššího soudu s klidem vydají rozhodnutí, ve kterém si přisoudí peníze ze státního rozpočtu. Podle Ústavy má každý soudce zakázáno rozhodovat podjatě.