Základní uspořádání demokratického státu spočívá na vzájemném uspořádání vztahů mezi mocí výkonnou (vláda, armáda, policie), mocí zákonodárnou (Poslanecká sněmovna, Senát) a mocí soudní.

Rozhodování o tom, co je a není v mezích zákona, náleží pouze moci soudní. Moc soudní musí být nezávislá. Ústava přesně stanovuje, v čem nestrannost a nezávislost spočívá. Žádný soudce nesmí nic přikazovat jinému soudci. Protože když soudce jednou vysloví své rozhodnutí, nikdo nemá právo požadovat, aby toto rozhodnutí změnil. Jestliže nadřazený soud (odvolací soud druhého stupně) dojde k závěru, že rozhodnutí soudu v prvém stupni je v rozporu s předloženými důkazy, je povinností odvolacího soudu zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a vynést své rozhodnutí. Spravedlivé (pravdivé) rozhodnutí může být pouze jedno ze dvou. Buď má pravdu žalobce, nebo žalovaná strana.

Stát nemá právo vstupovat do sporů, ve kterých není účastníkem řízení. Když stát tento princip porušuje, dochází k situacím, jaké vidíme v kauze H-System. Po desetiletém řízení došel soud ke správnému rozhodnutí: