V  kritických případech si nedovedu představit, že by se stát nechoval jako firma. Jestliže by prezident vyhlásil válku, pak je nepochybné, že žádný soudce nesmí do rozhodnutí prezidenta zasahovat. Do rozhodnutí prezidenta by neměli soudci zasahovat nikdy. Soudci by měli akceptovat nezávislost moci soudní a výkonné. Jestliže představitel moci výkonné (ministr, prezident) vydá rozhodnutí, že odvolává předsedu soudu, soudci by měli mít povinnost, toto rozhodnutí akceptovat.

Malé dítě rozumí výrazům pravda a lež. Pravda je napsaná na standartě prezidenta. Říká se na ní, že „Pravda vítězí“.  Pravda je také logická hodnota. Jejím opakem je „nepravda“, čili lež. Na základě těchto dvou hodnot (true, false) pracují všechny počítače na celém světě. Odborně se tomu říká, že pracují ve dvojkové soustavě. Podstata správného chodu počítače je v tom, že pro každou logickou operaci musí existovat jen jeden správný výsledek. Ve starověku nebyla známá dvojková soustava. Přesto princip pravdivého výroku (domněnky, rozhodnutí soudce) znali a aplikovali v soudnictví. Tomuto principu se říkal důkaz opaku. U nás tento princip platil až do roku 1963 a byl definován v soudním řádu takto: Skutky, pro jejichž existenci zákon stanoví domněnku, nepotřebují důkazu. Důkaz opaku jest dovolen, pokud jej zákon nevylučuje. Když soudce rozhoduje o právním vztahu, byl touto definicí jednoznačně vázán. Nemůže prohlásit, že smlouva současně platí i neplatí. Soudci by měli důkaz opaku akceptovat. Ve firmě to téměř jistě činí.