Pro advokáty je léta řešený spor zdrojem nevysychajících příjmů. Zákonodárci odebrali řešení jednoduchých případů soudcům. Upravili právní normy tak, aby i úředníci státní správy mohli profitovat z důležité činnosti soudů. Rozhodování o smlouvách s telefonními operátory odebrali soudům, a přidělili si je do ČTÚ. Rozhodování o silničních přestupcích odebrali policii a přidělili úředníkům samosprávných celků. Protahováním řízení na magistrálních úřadech dokážou vyvinit pachatele dopravní nehody. To vše se děje pod patronací ministerstva spravedlnosti a „občanů s právnickým vzděláním“, sedícími v zákonodárném sboru.

Současné řešení soudních sporů se opírá o požadavek z totalitního Občanského soudního řádu. Soudce požaduje, aby žalobce dokazoval „naléhavý právní zájem“. Něco tak stupidního je těžké pochopit. Když se občan s důvěrou obrátí na soud, dostane se mu rozhodnutí, že neprojevil zájem na platnosti smlouvy. Advokátní kanceláře tím zdůvodňují, že nelze o platnosti smlouvy rozhodnout.

Každý soud může žalobu vyřešit pouze dvěma výroky:

A: „Žalobce má pravdu. Žalovaná strana splní podmínky uvedené v žalobním návrhu. Náklady soudního řízení hradí žalovaná strana.“

Nebo B: „Žaloba se zamítá. Náklady soudního řízení hradí žalobce.“