My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku,
v čase obnovy samostatného českého státu,
věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé,
odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku
v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody
jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů,
kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku,
jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti,
jako součást rodiny evropských a světových demokracií,
odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství,
odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu,
prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.
1. V preambuli se praví, že jsme odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu. Nedávno jsme byli svědky nepřiměřeného zásahu policie v případě bývalých poslanců (Tluchoř). Ministr spravedlnosti se poškozeným omluvil za nezákonný postup státu. Jinými slovy ministr přiznal, že nejsme právním státem. Kolik stovek nebo tisíců případů nezákonných (lživých) rozsudků soudů je ve skutečnosti? Ne každý občan si může zaplatit erudovaného obhájce, který přinutí ministra, aby se za pravomocné rozhodnutí soudu omluvil, a donutil tak stát, aby mu byla přiznána náhrada za nekvalitní práci soudců? Jak je možné, že uvedený stav nevadil předchozím vládám a nevadí ani vládě současné? Zákonodárcům by situace neměla lhostejná.
2. Nejvyšší soud rozhodl, že soudcům náleží doplatky minulých mezd. Ústava jednoznačně stanovuje, že žádný soudce nesmí vynášet podjaté rozhodnutí. Nesmí vynést takové rozhodnutí, ze kterého by mohl mít osobní prospěch on, nebo jeho blízcí. Tato zásada platí pro všechny demokratické státy. Soudci nesmí rozdávat majetek státu. To může pouze vláda. Soudci toto rozdávání mohou kontrolovat.
3. Rovnoprávnost před zákonem je základním kamenem demokracie. Do zákonných předpisů vložili pracovníci ministerstva spravedlnosti odstavce, kdy má občan povinnost být zastoupen „občanem s právním vzděláním“. V normálních státech je tato povinnost vyžadována pouze tehdy, kdy by občan mohl utrpět újmu tím, že právního zástupce nemá. V našem soudnictví je tato povinnost vyžadována vždy, když se jedná o přezkum nadřazeným soudem. Nesolventní občan bez právního vzdělání nemá možnost podat dovolání. Naopak, občan nemá právo zříci se soudce I. stupně, který již jednou (špatně) rozhodl. Žádný předpis občanovi nezakazuje, zříci se takového soudce. Mají soudci právo rozhodovat o jednoznačném znění Listiny?
Řešení problému je jednoduché a je v rukách zákonodárců. Je třeba přijmout paragraf do Sbírky zákonů, který soudcům přikáže dodržovat všechny zákony, které jsou nadřazené z titulu lidského poznání. Jsou to zákony přírodních věd, matematiky, lékařských a technických věd. Paragraf musí trvat na tom, aby soudci respektovali Ústavu a Listinu práv jako nejvyšší psanou formu zákona.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV