Vládnoucí oligarchie a její řídící nástroj zvaný vláda se domnívají, že dav lze donekonečna oblbovat a co víc, že dav má špatnou paměť, která se dá přetlouct speciálně nachystanými novinkami a strašáky.

Přiznejme si to, zcela upřímně, že raději zapomínáme, abychom se nemuseli stále rozčilovat. Promopro, Pandury, spekulace s restitučními nároky, hospodaření Pozemkového fondu, privatizace velkých firem, hospodaření Českých drah, financování veřejné dopravy obecně s třešničkou v podobě Dopravního podniku hlavního města Prahy, Chemapol, Unipetrol, Poldovka, dopady kuponové privatizace, ……..atd., atd.

Měli bychom se častěji zamýšlet nad tím, kdo a jak ovládá a platí média a konkrétní novináře. Zapomínáme pomocí všemocných médií, pomocí novinářů a komentátorů, kteří nás krmí šílenými nesmysly. Zcela otevřeně si troufám tvrdit, že dnešní média jsou nebezpečnější než za dob vlády komunistické nomenklatury. Tehdy jsme věděli zcela jasně, kdo vládne a jak, a snažili jsme se číst mezi řádky. Dnes? Je to horší než maďarský guláš. A „žerem“ jim to všechno. V klídku, ať nás to stojí cokoliv. Ono totiž většině národa nedochází, že všechny ty kauzy něco stojí všechny, i když nevidí, že jim někdo něco bere z peněženky či z vlastního účtu.

Restituce církvím – jedná se o desítky miliard, ale ne z mé kapsy.

Šmeliny v armádních zakázkách – jedná se o miliardy, ale ne z mé kapsy.