Nyní se zahajuje provoz na nové trase mezi Dejvickou a Motolem. Má čtyři zastávky - Bořislavka, Nádraží Veleslavín, Petřiny a Nemocnice Motol.
Přiznám se, že jsem byl zklamán, když tehdejší vládci Prahy rozhodli o této trase. Nepovažoval jsem to za šťastný nápad. Myslel jsem si, že by Praha spíš potřebovala přímé, rychlé a komfortní spojení na ruzyňské letiště. Takový spoj bohužel dodnes neexistuje.
Stalo se, je zbytečné plakat nad rozlitým mlékem. Výstavba začala v roce 2009 a projekt vyjde zhruba na 20 miliard korun. To není málo a je otázkou, jak cestující budou vlaky metra na novém úseku využívat.
Už nyní se zdá, že kapacita převyšuje poptávku a část vlaků prý bude stejně končit na Dejvické jako dnes. Ostatně podobně je tomu na lince C do Letňan. Kdo tam bydlí nebo jede na veletrh je rád, ale kvůli vysokým nákladům a nízké obsazenosti sem dosud jezdí soupravy v omezeném režimu.
Je jistě dobré, že se pražské metro rozvíjí. Měří téměř 60 kilometrů a nyní se plánuje výstavba čtvrté trasy do Písnice, která bude označena jako D.
Takže můžeme očekávat při slavnostním zahájení provozu radostné úsměvy, proslovy, pochvaly a květiny, jak to ostatně při podobných příležitostech bývá.
Za posledních dvacet let se do metra sice investovalo, ale na dvě věci se zapomnělo.
Tou první je smutný fakt, že na některých stanicích nejsou výtahy pro starší lidi, pro maminky s dětskými kočárky a vozíčkáře. A někde nejsou ani pohyblivé schody při výstupu z podzemního vestibulu na povrch. Doslova tragická situace je na stanici Želivského, což je výstupní místo pro ty, kteří jedou do Vinohradské nemocnice.
Říká se, že projektanti stanic metra směli za komunistů navrhnout pohyblivé schody jen tehdy, když výškový rozdíl činil 6 metrů. Protože museli šetřit, tak nepatrně zvýšili podlahu a ten kritický moment snížili na 5 metrů a 90 centimetrů. Takže žádné pohyblivé schody nejsou zapotřebí, rozhodli soudruzi! A tak je tomu dodnes. Ať v Praze vládla pravice nebo levice na lidi směřující k Vinohradské nemocnici nikdo nemyslel.
A druhou vadou pražského metra, jež asi nemá na světě obdoby, je průvan. Nejen na Želivského, ale i na jiných stanicích fouká tak silně severák, v třeskuté zimě i v parném létě, že si cestující nestačí držet kloboučky a čepice.
Někdy silný vítr s lidmi slabší tělesné konstrukce doslova zamává. Člověk si připadá jako ve větrném tunelu. Ten má své opodstatnění při vývoji nové karosérie aut nebo tvaru křídel letadel, ale v podzemní dráze ztrácí smysl.
Kdekoho se na potkání ptám – vadí ti průvan v pražském metru? A kdekdo mi odpovídá – vadí, ale je to nutné, větrat se musí. To je ovšem jen část pravdy. Navštívil jsem podzemní dráhy nejen ve Washingtonu, ale i ve Vídni, v Moskvě i v Římě, v Budapešti i v Londýně a v mnoha dalších městech. Všude se větrá, ale asi nějak jinak.
Pojedu se podívat na nový úsek metra a jsem zvědav, zda nové stanice mají také ty staré kazy na kráse.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
