Čeští „amihujeři“ se právě lísají ke svému panu učiteli se, „švestičkami z naší zahrádky“. Volají po tom, aby americká vojska v naší zemi zůstala ne na čtyři dny, ale natrvalo. Není to tak nereálné, jak by se mohlo zdát. NATO má naši zemi v hledáčku, i když by americkou základnu raději vidělo ještě dál na východ. Masívní kampaň v hlavních médiích, která má rozbít odpor významné části naší veřejnosti ke krátké zkoušce na „dočasný pobyt“, jehož budeme v příštích dnech svědky, dává jasnou odpověď: Pokud se u nás Američanům „strategicky“ zalíbí, bude zle. Jedna základna navíc – co nejblíže ruským hranicím – je pro ně maličkost.

Jak důležité je, aby v této chvíli neměli „amihujeři“ navrch, ukazuje zkušenost ze zemí, kde americké základny již dávno mají. Bouře odporu „nehujerské“ veřejnosti, které v poslední době provázejí jednu z nejznámějších základen na Okinawě, může být proto pro nás inspirativní. Je totiž pravděpodobné, že i naši zemi pokládají Američané za dobyté území.

Poražení a ponížení

Od konce 2. světové války, kterou spolu s Hitlerem prohráli, jsou zcela pochopitelně japonští císaři a premiéři vazaly amerických prezidentů. Velmi podobně je na tom ostatně německá vláda, protože každý nový kancléř musí být odsouhlasen ve Washingtonu. Jen se o tom nemluví a předstírá se, že obě země jsou dnes dobrovolně věrnými spojenci svých někdejších nepřátel na život a na smrt a veřejnost že je přímo zamilována do amerických okupačních vojsk na svém území.

Okinawané vyslali světu jasný signál o tom, že lze v boji proti americkým molochům uspět: Důsledností, trpělivostí, nevzdáváním se.

Podobně na tom byla sovětská okupační zóna (takzvaná Německá demokratická republika, z níž pochází i Angela Merkelová), než ji Michail Gorbačov při budování své popularity na Západě za hubičku věnoval západní zóně okupované Američany. Za slib, že se skrze NATO nebudou přibližovat k ruským hranicím, a nebudou tak fakticky budovat své základny v bezprostřední blízkosti někdejšího Sovětského svazu. Jak to dopadlo všichni víme. Rusko je obklíčeno na severu (Pobaltí patří NATO), na Západě (Polsko) a nyní v přímém přenosu sledujeme přípravy na vybudování základny na jihu (Ukrajina). Ne všude však zní hujerské jásání.