Podobně by mohli vyčítat věčné repetice obou Andělů, Majora Zemana, Dobrého vojáka Švejka, Pěničky a Paraplíčka…

Kupodivu mlčí o polistopadových škvárech, které na obrazovce obíhají jako na běžícím pásu. Jenže takoví Hříšní lidé – to byly herecké hody! Herci opravdu hráli, zřetelně vyslovovali, ale hlavně – měli co hrát. Zápletky se neopakovaly, krev tekla jen za scénou, a i ty vraždy byly tak nějak laskavé.