Naproti tomu připomínka výročí narození francouzského astronoma, popularizátora vědy a spiso­vatele Flammariona, narozeného 26. února roku 1842, který se o podobné jevy zajímal, našim žurnalistům zřejmě připadala málo atraktivní. Přírodozpytec Nicolas Camille Flammarion u nás bývá často označován za rozporuplnou osobnost pro jeho zájem o dodnes neobjasněné, výji­mečné či neobvyklé jevy, pro který je řadou skeptiků vysmíván. Z této smutné tradice nevybočil ani článek Jitky Splítkové, publikovaný v den výročí Flammarionova narození v rubrice věda na blogu iDNES, která tvrdí, že francouzský astronom Ca­mille Flammarion na sklonku života zešílel.

Flammarion není jediným astronomem, kterého představitelé tehdejší oficiální vědy (mainstreamu) odsuzovali pro jeho nepředpojaté vyšetřování neobvyklých, výjimečných jevů, na konci 19. a za­čátkem 20. století často spojovaných se spiritismem, značně rozšířeným nejenom ve Francii, ale prak­ticky po celé Evropě. Podobně byl pro svoji nepředpo­jatost ve své době jinými učenci napadán i německý astronom Johann Karl Friedrich Zöllner. A nutno zde podotknout, že druhé vlně spiri­tismu vůbec neodzvonilo, jak tvrdí někteří naši psychologové a psychiatři, neboť při­chází znovu do módy díky tabulce Ouija board, která se v mnoha zemích světa prodává v ob­cho­dech s hračkami a prostřednictvím největ­šího online obchodu Amazon. Co je však dů­ležitější, v případě dosud neob­jas­něných jevů Camille Flammarion nashromáždil význam­nou sbírku úkazů nazvanou Les mai­sons hantées, která roku 1924 vyšla v Čechách pod názvem Stra­šidelné domy. I když jeho popisy podivuhodných jevů byly skeptiky označovány za pouhé vý­mysly, žerty a triky, nepatřil Flammarion zrovna k těm, co se ne­chali jednoduše napálit vti­pálky a podvod­níky. O čemž svědčí fakt, že pod­vodům vědo­mým i ne­vě­domým věnoval dlouhou rozpravu o pa­desáti stránkách v díle nazvaném Neznámé síly přírodní. Přesto však zástupci vědeckého mainstreamu exis­tenci takovýchto neuvě­řitelných skutečností, tedy jejich objektivní realitu, dokládanou nejen věro­hodnými svědky z řad po­licistů, techniků, lékařů a právníků, ale i celou řadou význam­ných přírodo­vědců, mezi nimiž nechy­běli ani nositelé Nobe­lovy ceny, odmítali uznat.

Při rozsáhlých možnostech dnešní digitální techniky, kdy lze pořizovat videozáznam i  mo­bilním telefonem, však exis­tuje již celá řada zvukových i obrazových záznamů fyzikál­ních jevů, kterými se přírodozpytec a stoupenec tehdejší rodící se „vědy metapsychické“ Flammarion zabýval. Te­prve po shlédnutí autentických záběrů takových úkazů pochopíme, proč vlastně tyto přírodní jevy laická veřejnost spojovala s nadpřirozenem a z hlediska vědeckého fundamentalismu byly (a dodnes vlastně jsou) akademic­kou obcí zhusta označovány za pouhé podvody. Díky záznamům z digitálních kamer, za­znamenávajícím samovolný pohyb v nepřítomnosti lidí, můžeme také lépe pochopit iracionální strach a stres dětí, které se s některým z těchto úkazů setkaly.

Zde by pak každý, kdo má děti, měl zpozornět a následujícímu textu věnovat trochu času. U žád­ného z dětí totiž nelze vyloučit možnost, že ve svém pokojíku zahlédne nepochopitelně se pohybu­jící objekty. U dětí takovýto zážitek vyvolává nadměrný, iracionální a vývojově nepřiměřený strach, spojený s posttraumatickou stresovou poruchou, jako reakcí na extrémně stresující událost. Nako­nec i většina dospělých oči­tých svědků po pravdě přiznává, že je takovéto úkazy, obzvláště upro­střed noci, k smrti vyděsily. Pak by­chom ale neměli, i když jsme sami žádný takový úkaz na vlastní oči v dětském pokoji nezahlédli, nad očitým svědectvím svých dětí jen mávnout rukou. Není nic jednoduššího, než do pokoje, ve kterém má podle vylekaného dítěte k takovýmto jevům do­cházet, umístit jednoduché záznamové zařízení. Třeba malou kameru, kterou jsme si pořídili na scénky z dovolené, nebo videokameru pro outdoorové aktivity, nebo jen mobilní telefon s vestavěným fo­toaparátem, na který lze nahrávat video. Zde totiž platí, že pokud jsou dětmi hlášené jevy reálné, měly by se objevovat i v době, kdy v jejich okolí není příto­men žádný člověk. Přičemž se také uka­zuje, že tyto jevy nejsou vázány jenom na tmu, jak se dříve soudilo, tedy v lidských obydlích se vy­skytují i při rozsvíceném světle, nebo za bílého dne. Takto pak můžeme spolehlivě vyloučit mož­nost, že se objekty v místnosti nepohybují „samy od sebe“, nýbrž že jejich pohyb způsobuje náš potomek, když třeba tahá za nit či provázek, uvázaný ke hračce. Pokud však v místnosti bude v nepřítomnosti lidí opravdu zaznamenán samovolný pohyb hraček či zdej­šího vybavení, nebo tu dojde k jiným formám podivuhodných, zdánlivě nevysvětlitelných jevů, mají rodiče jistotu, že se nejedná o projevy dětské fantazie, ani o naivní dětský podvod, nýbrž o reálný úkaz.

I když údajně vzniklo i u nás již několik videozáznamů samovolného pohybu, bojí se autoři svoji nahrávku zveřejnit, aby nebyli vysmíváni a zesměšňováni. Při ověření existence zdánlivě nesku­tečných jevů autentickou nahrávkou však nebudou starostliví rodiče z Čech a Moravy první, ani poslední. Rodiče, kterým se samovolné pohyby a strašidelné zvuky, děsící nejen jejich děti, ale často i je samotné, podařilo zachytit digitální kamerou, najdeme po celém světě. Některé z jejich záznamů jsou zhruba od roku 2006 umisťovány na největší internetový server pro sdílení video­souborů, tedy na YouTube, kde jich tak najdeme celou řadu. Má to však háček: je třeba zde oddě­lit, jak se u nás říká, zrno od plev. Nejde ani tak o to, že díky amatérským filmařům jsou mnohé z nich nekvalitní. Ale spíše o to, že se takovéto soubory skrývají pod nevhodnými či zavá­dějícími názvy, mnohdy také bývají zavaleny horou esoterického či paranormálního balastu, navíc je mezi nahrávky na YouTube přimíchána i řada falzifikátů, tedy videošotů z dílen eskamotérů, vti­pálků a různých podvodníků, kteří si chtějí užít svých „pět minut slávy“. Jinak řečeno, ne všechny videošoty z YouTube zobrazují realitu. Ovšem na druhé straně nelze tvrdit, že všechny na YouTube prezen­tované autentické záznamy anomálních jevů jsou vesměs výsledkem triků a podvodů.