Ministr financí Miroslav Kalousek stále někde shání finance do státního rozpočtu. Činí tak zajímavým způsobem, který stojí za povšimnutí. S odporem přijal progresivní zdanění příjmů, které by mohlo postihnout ty nejbohatší. Má však vstoupit v platnosti přespříští rok, takže může být kdykoli pozměněno nebo odsunuto. A Kalouskův úřad naznačuje, že bohatých je málo a utažení jejich opasků prý stejně moc nepřinese.

Ministr nehledá peníze na straně výdajů. Co chvíli se veřejnost dozví, o kolik republika přišla, kolik bylo ukradeno, co a jak bylo předraženo a kolik miliard kamsi zmizelo. Je pravda, že to nebývá vinou ministerstva financí, nýbrž nastaveného systému, který vláda, v níž sedí Miroslav Kalousek, podporuje. Ministr se snaží ztráty, které se v rozpočtu objeví, nahradit tím, že ubírá těm nejpotřebnějším.

Je to přirozený postup. Když se mnoha lidem odkrojí ždibeček z jejich příjmů, dá to dohromady slušný krajíc. Určitě větší, než když se zdaní horních „deset tisíc“. Jenže stokrát nic umořilo osla. S hrůzou jsem poslouchal dnes v televizi jednoho protivládního demonstranta, který hovořil o možných násilných akcích, pokud se věci nezmění. Komentář vlády byl jalový: Žijeme v demokracii. Jinými slovy, každý si může pindat, co chce: vláda nemusí brát ohled na to, říkají demonstranti.