Vychází z právního rozboru, který si nechal udělat a který je v přímém rozporu s rozhodnutím akreditační komise. Ta se také opírá o právní rozbor, ovšem jiných právníků. Akreditační komise má jednadvacet členů a je zřizena vládou. Tak můžeme vidět, jak se do sebe pouštějí dva státní orgány – ministerstvo a komise. Sídlí ve stejné budově a teoreticky by měly najít společnou řeč. Aspoň doposavad tomu tak vždy bylo. Za ministra Dobeše se začaly obě strany přetahovat o pravomoce. Kdo zvítězí?

Samozřejmě ten silnější a to je ministerstvo školství. Prvotní rozpor byl, jestli může ministerstvo postupovat proti rozhodnutí akreditační komise. Podle její předsedkyně Vladimíry Dvořákové může, ale pak jedná protiprávně. Jestli tedy tomu dobře rozumím, tak pan ministr nemá jinou možnost než podepsat. Protiprávně snad jednat nesmí. Ten však usoudil jinak: vysoká škola má vždy právo odvolat se. Bližší neupřesnil, ale rozumí se, že má právo odvolat se k ministrovi.

Hledal jsem na domovské stránce Akreditační komise České republiky, v čem spočívá její činnost. Hlavně vydává stanoviska k různým aktivitám vysokých škol, mimo jiné také ke zrušení fakulty veřejné vysoké školy. Je otázka, nakolik je stanovisko komise pro ministra závazné. Protože se protivné strany nemohou dohodnout, bude to zřejmě muset rozhodnout soud.

Mezitím přišel ministr Dobeš s dalšími argumenty. Komise měla plzeňským právům zrušit akreditaci už dávno. Když tak neučinila, má fakulta možnost chyby napravit a on jim tu příležitost dává do roku 2016. Hodil tím přes palubu tvrzení Vladimíry Dvořákové, že komise varovala plzeňské už léta a nic se nedělo.