Co má udělat člověk, když ho strana, kterou tolikrát volil, opět zklamala. Rozhodnutí není jednoduché, neboť politická strana stejně jako partner má své dobré i špatné stránky. V jedné chvíli však dojde trpělivost. Kam se volič může obrátit?  

Nedobře žít člověku samotnému. Nejraději by volič vybíral jednotlivé osoby podle referencí, které o nich má. Bohužel, mnohé volební systémy to nedovolují. Někdy, pravda, může v rámci jedné strany preferovat upozaděného kandidáta, ale to je tak všechno.  

Nejčastěji najde jinou stranu, které dá svou důvěru. Před volbami nabízí mnoho líbivých a příjemných věcí. Po volbách volič zjistí, má-li štěstí a jeho strana zvítězí, že se mezi straníky u moci nacházejí lidé, kteří podvádí, okrádají, lžou. Situace se při každých volbách opakuje, dokud neztratí volič trpělivost. Čas od času se stane, že už nemá z čeho vybírat. Tehdy se na scéně jako zázrakem objeví nová strana. A volič opět podlehne kouzlu slibů.  

Život je dnes dlouhý a lidé jsou netrpěliví. Někteří dají přednost stranám nestranám jako je třeba Occupy Wall Street nebo Indignados. Jejich společnou charakteristikou je, že nevytvářejí stranickou strukturu a jejich předáci nejsou politici. Tedy až do chvíle, kdy jsou zvoleni. A voličské zklamání začíná nanovo. Proto se mnozí z těchto antipolitických hrdinů brání tomu, aby byli voleni.  

Politický potenciál těchto hnutí se obrací v prach. Idea nepolitického předáka v politice končí. Nebyl to však boj proti větrným mlýnům, jak se někteří domnívají. Byla to jen slepá cesta. Nechce se věřit, že by to byl konec hledání trvalého vztahu mezi voličem a politikem. Vždyť i mezi partnery dobré vztahy existují.