Jeden ze studentů mi řekl, že si mne večer prověřoval na mém Facebooku. Neznal mne ještě a tak si zjišťoval, kdo ho bude druhý den učit. Tam četl můj večerní příspěvek o tom, že když by politici byli v některých stranách rozumní, tak požádají o mimořádnou schůzi sněmovny kvůli lithiu. Řekl, že prý se dnes již sbírají podpisy na žádost o mimořádnou schůzi sněmovny. Zeptal se, zda se bude konat, a co bych já dál dělal na místě poslanců, kteří ji chtějí svolat. Co jsem měl říci? Nemám křišťálovou kouli a nevím, co bude. Pouze snad znám trochu právo a dokáži zanalyzovat situaci a odhadnout, co je v čím zájmu a co se asi stane. Nic víc, nic míň.

Tak jsem ho pochválil. Po pravdě jsem přiznal, že já jsem si učitele ověřoval na vysoké škole většinou až před zkouškou. Až tehdy jsem zjišťoval, s kým mám tu čest. Hlavně mne zajímalo, co většinou zkouší. Byl jsem mlád a zejména v letních měsících bylo pro mé oči náročné se zdržovat učením. Spíše chtěly pozorovat něco jiného. Neodvedl jsem jej od však otázky, jak to dopadne. A tak jsem hádal.