Jeho podporu zveřejňuji a odůvodňuji, proč jsem přesvědčen, že se autor, kterému za podporu děkuji, mýlí v tom, jak bude vypadat nová vláda. Napsal: "Hezký den pane Hrádela. K Vašemu článku týkajícího se prohlášení pana režiséra Stracha jsem jen chtěl dodat, že nemám strach z toho, že by v naší zemi vládli takoví lidé jako pan ministr, nemám strach z toho, že by lidé jako vy mlčeli a tiše přihlíželi, jak se naše země řítí do…Jen se takoví lidé musí semknout."

Osobně jsem přesvědčen, že nám lidé jako ministr Herman, kterého režisér Strach podporuje, vládnout budou. Je to vůle Osudu. V žádném případě nenaznačuji dlouhodobou realizaci plánu úzké skupinky lidí na financování církevní politiky ze státních prostředků a na postupné budování státu, kde mimořádnou roli bude hrát jistá církev.

Rozumím lidem, kteří jsou přesvědčení, že získají-li podporovatelé jakékoliv politické orientace ekonomickou moc, že se to dříve či později projeví v posilování této orientace ve společnosti. Zdá se logické, že ti, kteří přispějí k posílání vlivu této politické orientace, většinou později nepřijdou též zkrátka. Nemusí jít jenom o veřejné zakázky, povolení k činnosti, ke které by se jiný obtížně dostal, v poskytnutí zajímavých tipů a samozřejmě i dotací pro jejich činnost. Ruka ruku myje, říkali naši předkové, v Římě: Quid pro Quo – Něco za něco, v moderní mluvě se občas používá cizí slovo-korupce.

Jak hodnotím skutky lidí? Nezajímám se ani tak o řeči, ale o to, co kdo dělá a komu co tato činnost přináší. Řídím se téměř vždy po vzoru Cicera otázkami: Cui bono? Cui prodest? Komu to přinese užitek, kdo má prospěch, komu to dělá dobře? Budeme-li hodnotit jen podle řečí, jsme obklopeni téměř samými světci, a to zejména v politice. Budeme-li hodnotit podle dopadu jednání různých lidí, náš názor může být diametrálně odlišný. Z těchto hledisek posuzuji i události nedávných dnů včetně Lithia a rozhodnutí vlády o nezrušení memoranda. Vycházím i z toho, co můžeme pozorovat zhruba 10 let.

V pátek 13.10.2017 jsem měl v Mladé frontě dnes měl rozsáhlý příspěvek. Věnoval jsem se v něm lithiu v širších souvislostech. Téměř chronologicky jsem upozornil na zdánlivě nesouvisející události, u kterých vidím jednoznačnou vazbu na stávající kauzu lithium. Překvapilo mne nejen to, že jej téměř nezkrácený a redakce zveřejnila redakčně minimálně upravený, článek jí vyšel na půl novinové stránky, ale i to, jaké na něj byly reakce. Přestože běžně jsou přebírané mé příspěvky, mnohé i hojně komentované, tak tento nikde jinde nevyšel, respektive jsem jej na internetu nenašel, a to ani u politických stran a hnutí. Zarazilo mne to. Byl dle mne nezanedbatelný.