Někdy až přílišná medializace termínů a potřeba sestavit daňová přiznání k daním z příjmů potlačují do pozadí o nic slabší zákonnou povinnost sestavení a schválení účetních závěrek. Zpracování účetnictví se tak často říká „dělat daně“ a mnoho podnikatelů tak „s daněmi chodí k účetnímu“. Odtud je již jen krůček k úvahám, zda nejde o neoprávněné podnikání a zda v daném procesu má stát od začátku daňový poradce nebo účetní. Jak to tedy je?

Zákon o daních z příjmů jasně stanoví, že při zjištění základu daně se vždy vychází z výsledku hospodaření u poplatníků, kteří vedou účetnictví. Účetnictví je totiž regulováno speciálním zákonem, dalšími vyhláškami a státem vydávanými účetními standardy. Právní úprava účetnictví tak nemá o nic nižší právní sílu než úprava daní. Správně zpracované účetnictví je nutným základem pro to, aby z něj podnikatel či daňový poradce mohl vyjít při výpočtu daní a zpracování přiznání. Nesplňuje-li účetnictví striktní požadavky samostatné právní úpravy, vystavuje se podnikatel riziku, že neprokáže základ daně, a důsledky tak mohou být velmi vážné.