Oproti minulosti tak budou konzervativci muset čelit nejen tradičnímu soupeři, labouristům, ale i euroskeptikům z UKIP. Jejich euroskepticismus by Davidu Cameronovi až tak moc nevadil, neboť sám už několikrát pohrozil vystoupením z EU, o čemž hodlá učinit referendum. Premiér si je vědom vážnosti situace a začal s důkladnou přípravou k volbám. Z jeho deníku byly vyškrtnuty prakticky všechny cesty do zahraničí s výjimkou těch zcela nezbytných do Bruselu. U četných britských politiků to vyvolalo značné znepokojení, neboť tak si dle nich nemůže vést evropská velmoc za situace, kdy Evropou otřásá řecká a ukrajinská krize a muslimským světem excesy islámských extremistů, které mají dopad i na vnitřní britskou scénu v souvislosti s imigrací.

Ve Sněmovně lordů se před pár dny projednávala analýza týkající se Ruska a Ukrajiny. Konstatuje se v ní, že Velká Británie a Evropa „vstoupili do krize jako ve snu“. Kritizuje se v ní, že vývoj v této oblasti byl katastroficky špatně vyhodnocen a Británie neprojevila dostatečnou či viditelnou aktivitu při jeho řešení, ač zde došlo k nebezpečné agresi, jaké Evropa nebyla svědkem za posledních 20 či dokonce 50 let. V této souvislosti pozvedl svůj hlas i Sir John Sawers, který z titulu bývalého šéfa MI6 doporučil „jednat s tím Ruskem, které existuje, a nikoliv s Ruskem, které bychom rádi viděli“. Autory zprávy znepokojuje především to, že ani Británie, ani Evropa nevypracovaly strategii vůči Rusku, což přispělo k vytvoření té kritické situace, v níž se nyní nacházíme. Základní nástroje pro její řešení vidí v ekonomické a politické oblasti. Ve zprávě se současně výrazně poukazuje na vojenský aspekt věci a s hrůzou se upozorňuje na to, že země NATO za posledních pět let snížily vojenské výdaje o 20 %, zatímco Rusko je zvýšilo o 50 %. V této souvislosti je Cameronova vláda kritizována za to, že hodlá výdaje na obranu snížit o 11 % a pro období příštího parlamentu vytváří předpoklady pro jejich snížení o dalších 36 %. Řadového voliče tato tvrzení de facto morálně připravují na to, aby proti zvýšení vojenských výdajů neprotestoval, protože čelit ruské hrozbě je nezbytné. Vychází se z toho, že řadový občan a možná i lordi mají hromadu jiných starostí, než aby četli ročenky SIPRI (Stockholmského institutu pro výzkum míru), kde se lze dozvědět, že Spojené státy zůstávají zemí, která na svou armádu dává nejvíc peněz na světě - loni 682 miliard dolarů. K tomu je třeba přičíst 230 miliard dolarů ostatních členů NATO, jak to vyplývá z prohlášení amerického ministra obrany Chucka Hagela na přednášce o budoucnosti NATO, kde upozornil na fakt, že USA vydávají na bezpečnost třikrát více než 27 ostatních aliančních členů dohromady. „Toto nevyrovnané břemeno, upozornil ministr, ohrožuje pospolitost, soudržnost a schopnosti NATO a koneckonců i evropskou a transatlantickou bezpečnost.“ Vyzval proto k plnění finančních závazků v plném rozsahu, tj. vydávat na vojenské výdaje 2 % HDP, což plní pouze čtyři členské země NATO. Dohromady to tedy dává 912 miliard dolarů, což je částka, kterou někteří politologové zaokrouhlují rovnou na bilion. Za jednu z největších překážek, které investicím do obrany brání, označil šéf Pentagonu to, že vnímání hrozby válečného konfliktu se po skončení studené války rozplynulo.

Zřejmě právě proto jsme svědky toho, že se usilovně začalo pracovat na vytváření atmosféry strachu z jiných zdrojů. Ta je nyní budována na bázi boje proti islámskému extremismu. Druhým nástrojem je mediální kampaň kolem démonizace Ruska v čele s prezidentem Putinem a událostí na Ukrajině, jejichž hlavní smysl spočívá v oslabení Ruska, vyvolání v něm změny režimu a v konečné fázi vyprovokování jeho rozpadu.