Tento týden odstartují v Paříži Letní olympijské hry. Po více než dva týdny budou jistě férově mezi sebou zápolit sportovci, sportovkyně a ti další v mnoha disciplínách.

Byli jsme nesčetněkrát ujištěni, že to budou hry udržitelné, inkluzívní, klimaticky neutrální a také genderově korektní. Určitě nejzajímavější bude sledovat zápolení dusíku a kysličníku uhličitého.

Oba plyny vyrazí ze startovních bloků ve velmi odlišných pozicích. Hodného dusíku je v atmosféře skoro dvoutisíckrát víc než kysličníku uhličitého. Přesně 1905krát. Hmotnostně je pak dusík silnější 1258krát. Proč bychom přesto měli všichni fandit dusíku? Protože je plynem opomíjeným. Jen si to vezměte: kysličníku uhličitého je o tolik méně, a jakou má přitom ohromnou publicitu! Každý s ním dělá rozhovory, každý popisuje jeho umění ohřát celý svět, někdo si dokonce dovolí napsat, že je z něj živa veškerá zelená vegetace, a tedy i všechen ostatní život. A dusík, ten je jako panenka v koutě. Je všude, tolik se snaží, a nikdo o něm nepípne. Tak snad to v Paříži tomu teplotvornému kysličníku uhličitému pořádně nandá.