Jsou prostě podniky, služby, obchody, které nejsou určeny pro lidi, jako jsem já. Beru na vědomí, že jsou zaměřeny na jiné cílové skupiny. Je to pochopitelné. Žijeme v době specializace a zvláště ve velkých městech najdeme podniky s velice úzkým zaměřením. Jejich majitelé vědomě přicházejí o část klientely, aby se o to pečlivěji mohli starat o vybrané specifické publikum.

Proč ne. Není povinné chodit do konkrétního obchodu, na kosmetiku nebo do kavárny. A bylo by dost divné, kdyby se někdo v cukrárně rozčiloval, že tam nehraje hlasitý rock a v sortimentu chybí hořké pivo a utopenec. Vztah zákazník – obchodník je formou dobrovolné, vzájemně výhodné smlouvy.

Přesto před pěti lety zvítězil názor, že je možné přijít do podniku nabízejícího služby ve stylu zahulená putyka a dožadovat se nekuřáckého prostředí. Přece to nebyl podnik určený pro takový typ choulostivého zákazníka. Byl určen pro ty, kterým taková služba vyhovovala. Stát ale silou prosadil, že podobnou službu už není možno nabízet – i když ji velká část lidí poptávala.