To chce ale trochu širší, možná i překvapivý kontext. Když v letech 1982 a 1983 začaly evropské státy NATO rozmisťovat na svém území jaderné nosiče středního doletu Pershing, vyvolalo to ohromnou vlnu veřejné nevole. Desítky milionů lidí dávaly velmi rozhořčeně najevo svůj nesouhlas s tímto eskalačním (jak tomu tehdy říkaly) krokem a snažily se mu všemožně zabránit.

Ulicemi západoevropských metropolí pochodovaly milionové demonstrace, aktivisté si lehali na koleje před transportní vlaky, hlídky se snažily blokovat vjezdy do základen a kasáren. Co to ale tehdy bylo za lidi a kdo je vedl? Byli to levicoví radikálové, mladí socialisté, zelení, anarchisté. O některých z těch struktur si vrabci štěbetali na střechách, že část financí na jejich aktivity pochází ze sovětských zdrojů.

Dnes jsou tyto síly v Západní Evropě u moci. Dnes vládnou. Dokonce mnohde jsou to stejní lidé, tedy ti, co zamlada pochodovali s mírovými vlajkami. A nyní? Nyní jsou nejmilitantnější složkou politického spektra v každé západoevropské zemi. Mají nejsilnější válečnickou rétoriku a i ve skutcích jsou nejaktivnějšími dodavateli zbraní a logistických systémů na Ukrajinu. Co způsobilo tento názorový kotrmelec?