Naši hendikepovaní bližní žijí vinou tragického osudu s různými hendikepy, ostatně proto se jim tak říká. Hůř se jim sportuje, hůře se jim vykonávají některé domácí práce či běžné všední úkony, horší je jejich postavení na pracovním trhu. A mají to horší i s navazováním známostí za účelem sexuálního styku a někdy i s pohlavním stykem samotným.

Stát se jim snaží pomoci jak při pohybu ve veřejném prostoru, tak zajišťováním vhodného bydlení bez zbytečných bariér, tak různými zvýhodněními při získávání zaměstnání. Jen s tím sexem jim dosud nepomohl a to se má nyní napravit.

Institucí sexuálních asistentek nekompenzuje stát zdravotně postiženým jiné životní útrapy. Státem zajištěné sexuální potěšení nemá fungovat jako náplast na to, že se v každodenním životě hendikepovaní musejí vyrovnávat s mnoha úskalími, trampotami, ústrky a překážkami. Sexuální asistentky mají zmírnit právě jen ten hendikep postižených při obstarávání sexu. Čímž stát říká, že postižení lidé by měli mít rovná práva nejen při vstupu na pracovní trh, ale i při provozování sexuálních kontaktů.