Protože jej, zdá se, česká média přesto pokládají za autoritu a arbitra v české diskusi o ukrajinské krizi a dávají mu prostor, aniž by jeho osobu a postoje jakkoliv kriticky hodnotily, považujeme za potřebné na obsah tohoto rozhovoru reagovat.

Mnoho na první pohled málo pochopitelných postojů se může stát zcela logickými, když je dáme do souvislosti s osobní historií a osobními zájmy. Učebnicovým příkladem jsou výroky bývalého Putinova ekonomického konzultanta Andreje Illarionova.

Byl členem Putinova prezidentského týmu, realizoval Putinovu hospodářskou politiku, hlásal Putinovu propagandu, naplňoval Putinovy politické cíle. Pak se ale s Vladimírem Putinem nepohodl a odešel do USA. Zde se stal žádaným zbožím. Po konfliktu s Putinem byl ochotný říci proti svému nedávnému zaměstnavateli cokoli a zároveň měl punc insidera, člověka obeznámeného s vnitřním fungováním Kremlu za prezidenta Putina.

Illarionov okamžitě zjistil, jaké postoje mu zajistí popularitu, které výroky ho v nové vlasti nejlépe uživí. A tak se příliš nenamáhá analýzou souvislostí momentálních dějů například na Ukrajině. Jeho noví donátoři by těžko chápali, kdyby se jim snažil vysvětlit, že věc není tak jednoduchá. Daleko raději uslyší potvrzení svých předsudků a zjednodušujících názorů. A Illarionov jim přesně tohle poskytuje.

Dobře pochopil, že vykreslení Putina jako nového uchvatitele Evropy od Finska po Balkán je přesně to, co od něj chtějí slyšet. On, který léta bral peníze za loajalitu k Putinovi, dnes neváhá sáhnout k jeho srovnání s Castrem či severokorejským režimem.