Bratislavu je třeba jednou za čas vidět. Protože pokud vynecháte třeba dekádu, už byste ji nepoznali. Rozvíjí se až překotně. Staré město pulsuje na plné pecky, až do rána jsou plné bary a hospody, kolem nich korzují dvojice či trojice nohatých dívek, vystavujících své luxusní modely i něco navíc. Nejlíp je ale v Měšťanském pivovaru.

Rožňava má nejen krásné historické centrum, ale i supermoderní pivovar Kaltenecker. A v okolí jeskyně (některé vedou až do Maďarska) i bezva koupání.

Košický dóm sv. Alžběty se musí vidět. Nejlépe si nádhernou gotiku vychutnáte s ochotným průvodcem, který ví, po čem šlape. Michalovce pamatuji z pravěku, na hotel jsem se tam kdysi dostal po střeše a oknem. Dnes tam mají luxusně vyvedené korzo s fontánou, která musela stát jako rozpočet menšího afrického státu. Východoslovenské moře - Zemplínská šírava. Ohromné jezero v kruhu zalesněných kopců. Bizarní Medzilaborce, město, které vařil asi pejsek s kočičkou. Pravoslavný chrám. Ohromná paneláková diskotéka. Bar, kde Rusíni sledují Slunce seno v originále. Cikáni, kteří se pokřižují vždy, když míjejí kostel. Předimenzovaný eurohotel. A proti Tesku obří muzeum Andyho Warhola, které sem patří asi jako Eiffelovka. A za Svidníkem Dukla, památník zbytečného masakru schovaný za parkovištěm pro tiráky.

Za průsmykem je to ale asi ještě zajímavější. Východní Polsko, to dávno nejsou cesty z kočičích hlav a zaostalé vsi. Staví se a buduje na každém kroku.