Jen někdy má tato interpretační válka i dopad reálný: když si političtí hráči nechají mediální převyprávění volebního výsledku vnutit a začnou se podle této zkreslené verze chovat. Anebo pokud slouží jako dělostřelecká příprava k útoku havlistického prezidenta Kisky proti celému slovenskému politickému systému.
Ficova Sociální demokracie volby vyhrála. Vyhrála je už počtvrté za sebou a to s výsadkem, o jakém si naše současné politické strany mohou jen nechat zdát. Fico získal 28.3 %, u nás vládne Sobotka s pouhými 20 procenty.
Přesto dokola slyšíme, jak špatně Fico dopadl. Je správné srovnávat právě skončené slovenské volby s neopakovatelnými výsledky před čtyřmi lety, kdy po 45 získaných procentech Fico sestavoval jednobarevnou vládu? Tehdy novináři pofňukávali, že takové abnormální vítězství je už ohrožením demokracie. Ano, bylo jedinečné a neopakovatelné. Daň za vládnutí bývá veliká. Plus navíc byla Ficova vláda nyní konfrontována s úplně novým silným tématem, schopným rozmetat celou dosavadní politickou scénu: s masovým ilegálním přistěhovalectvím do zemí EU.
A hned mu všichni radí, že měl toto téma nechat ležet, že na něm moc nezískal. A jak dopadli ti, kdo ho opravdu ležet nechali? Nedostali se vůbec do parlamentu nebo jen stěží přelezli pětiprocentní hranici. Fico toto téma vzal vážně, nebyl hluchý k obavám spoluobčanů a díky tomu ho nepotkal stejně drtivý odliv voličů jako jeho konkurenty.
Fico již jednobarevnou vládu nesestaví. To je ale přece úplně běžné. Jistě, mnozí křičí už teď, že vládu nebude možné sestavit vůbec. Co na tom, že nedávno v Belgii sestavovali vládu jeden a půl roku. Nebo že u nás ji onehdá Topolánek sestavoval čtyři měsíce. Tady se straší už první den po volbách. Proč? Protože je přáním slovenských havlistů dostrkat situaci k předčasným volbám, do nichž by vládla nějaká krotká probruselská sestava jmenovaná prezidentem Kiskou, který hájí úplně jiné síly než slovenského voliče.
Fico není ve snadné situaci. Ale vyhrál, a vyhrál s mnohem větším náskokem, než mnozí čeští vítězové nedávné minulosti. Omíláním řečí o jeho údajné faktické porážce dosáhnou plačtiví novináři asi jediného:
Už nějakých 2300 let známe rčení o Pyrrhově vítězství. Tedy o vítězství, které má hodně kyselou chuť. Mediální vykladači výsledků slovenských voleb opakováním teze o údajné Ficově prohře možná na dalších 2300 let ustaví rčení nové: Ficova prohra. Tedy sladká prohra, jakou by si kdekdo přál. Třeba fanoušci českých mediáně favorizovaných stran, kteří by si takovou porážku s 28 procenty rozhodně nechali líbit.
Psáno pro blog.idnes.cz
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
