Prý u nás umřou horkem v průměru tři lidé denně. Na tom něco může být. Také se mi už více než před čtyřiceti lety na kolejích Větrník zdálo, že v horkých týdnech cinká umíráček od hřbitova na Markétě nějak častěji. I běžná zkušenost vypovídá o tom, že zejména staří lidé mívají při horku, dusnu a kolísavém tlaku vážnější zdravotní potíže.

Lidé umírají. V horku lidé umírají horkem, v zimě zimou, v suchu suchem a ve vlhku vlhkem. Opravdu? Denně u nás umře na třista lidí. Z nejrůznějších příčin. Jedno procento z těchto úmrtí může mít i velmi výstřední původ. Třeba pád ve vaně. Jedno procento z tříset jsou tři. Kdyby v titulku oné zprávy bylo ono jedno procento, asi by to tak netáhlo.  Ostatně, téměř žádné úmrtí nemá jen jednu příčinu. Některé příčiny bývají důležitější, jiné vedlejší a doprovodné. Je často velmi těžké vydělit z konglomerátu vzájemně propojených příčin jednu rozhodující. Zda onou poslední kapkou bylo čtení bulvárních titulků nebo zakuckání při rychlém pití.

Žijeme v době velkých rozhodnutí. Rozhodnutí, která zásadně ovlivňují naše životy a naše peněženky. Některá rozhodnutí lze učinit jen v jisté atmosféře, jen při vhodně nachystaných náladách. Jindy se veřejné mínění musí zpracovat tak, aby určitá rozhodnutí byla přijata alespoň zpětně. A pak i respektována nebo alespoň tolerována. Na mnohých rozhodnutích někdo velice vydělá a všichni malinko prodělají. Ti všichni mají mnohem nižší motivaci se bránit. Zejména tehdy, když žijí v atmosféře plašení a strašení. Tři mrtví horkem denně…