Plně to platí i o zákonu o státní službě. Malé části veřejnosti, která ještě nerezignovala na zájem o věci veřejné, je patrné pouze to, že parta korytchtivých neumětelů se snaží řešit problém, jak zafixovat svou moc prostřednictvím jimi dosazených a zabetonovaných úřednických kádrů daleko za horizont svého volebního období, a zároveň zabezpečit, aby jim ti zabetonovaní paňáci nepřerostli přes hlavu, když už oni sami ve svých funkcích nebudou. Kvadratura kruhu se tomu říká.

Své nestandardní kroky omlouvají jakýmsi tlakem z Bruselu, ale kdyby tomu tak bylo doopravdy, tak přece stačilo uvést v život zákon, který byl už dávno schválen. Nebyl dokonalý, možná sem tam po více než deseti letech u ledu ztratil punc aktuálnosti, ale i s omrzlinami a rampouchem u nosu je pořád minimálně o ligu výše než onen zděšený paskvil, který začne vládní koalice tlačit prázdninovým Parlamentem. Dojde jistě k mnoha podáním k Ústavnímu soudu, který pokud zůstane konzistentní, musí takovéto projednávání zákona označit jako nestandardní, poněkud nešťastný a neústavní. Samotný jeho start, poznamenaný ultimátem prezidenta, které vyústilo v legislativní zrůdičku, zvanou „lex Babiš“, je tučným soustem sám o sobě. Pochopit, jak někdo může nesouhlas s takovou normou a postupem jejího schvalování označit za vydírání, je za horizontem normálního myšlení. Zákon buď projde legislativním procesem podle jednacího řádku Sněmovny nebo Senátu, nebo neprojde. Bude posvěcen Ústavním soudem nebo nebude. Označit používání pravidel za vydírání je opilost mocí těch, kteří si myslí, že pro ně pravidla neplatí. Skutečnost, že někdo silou většiny cpe druhým čtením zákon bez znalosti jeho dopadů na státní rozpočet, je věc, která z nás dělá banánovou republiku.

Teď se navíc ukazuje, že nám představitelé vládní koalice už měsíce zřejmě dlouhodobě a účelově lžou do očí, mikrofonů i kamer, když nám tvrdí, že pokud nebudeme mít služební zákon účinný od počátku příštího roku, nebudeme moci čerpat prostředky z evropských fondů. Najednou zní Sněmovnou citace z bruselského dokumentu již několik dní starého, který nic takového netvrdí, naopak vyzývá k důrazu na kvalitu legislativního procesu a zejména na kvalitu jeho výsledku. Nyní tedy nezbývá těm, kteří tvrdili opak, aby předložili stejně relevantní text, který jejich dlouhodobou propagandu podpoří. Je možné, že Brusel změnil názor, ale není možné říkat, že Brusel nám sebere peníze, když něco neuděláme, a není k tomu žádný podklad. Vydírat možnou chudobou lidu je obzvláště odporné, ale na druhou stranu naši politici neskýtají žádnou záruku, že občané budou mít z bruselských peněz jakýkoliv prospěch, i kdyby je vyčerpali všechny. Oni je stejně zase nedočerpají a zbytek promrhají nebo rovnou rozkradou.