Není to tak složité, jak by se mohlo zdát. Je to donekonečna se opakující obraz, který asi nejlépe známe z pohádky o císařových nových šatech. Prostě se jenom někomu podařilo pojmenovat do očí bijící rozpor mezi tím, co skutečně zažíváme a tím, co je nám sdělováno, že zažíváme. Prastará odpověď na obligátní otázku: „jak se máš…?!?, už prostě u podstatné části z nás nezní ani žertem: „…tak, jak ukazují v televizi a píšou v novinách…“ Jsme alergičtí na sdělení těch, které nám jako apoštoly a ztělesnění zjevené pravdy neustále podsouvají, až cpou do života média. Stále větší skupina lidí si uvědomuje, že to, co jej jim sdělováno jsou víceméně drzé lži ve škále od jemné manipulace až po čisté hoprdoks.

Lidé se odklonili od manipulátorů, loutkařů a jejich loutek prostě jinam. Přitom věří, že jsou za lepším. Je složité říci, jestli jsou ještě lidé ochotni a schopni žít v tvrdé realitě místo toho, aby žili v jakémsi matrixu s brýlemi mámení na nose. Jistě takoví jsou a jsou za svým způsobem života. Pro ty ostatní platí, že nestačí jenom opakovat, že je císař nahý a nestačí se dokonce ani zbavit císaře s holou řití. Důležité je zbavit se těch, kteří nám holý zadek vydávají za do sametu oblečený nebo dokonce za haute couture. Dokud budou manipulátoři a jejich aliance ochotných z oblasti politiky, médií a společenských věd křičet, že vše, co neříkají oni, je manipulace a zlo, do té doby trvá naděje nás ostatních na vlastní svobodný život…