Volili jsme totiž opět dobře a výsledky utvořili Senát, který bude plný zajímavých osobností, pestrý a bude odpovídat po dlouhých letech něčemu, čemu se občas říká „záměr ústavodárce“. Pokud chce Senát ukázat svou funkčnost a důležitost, teď má šanci.

Potažmo to znamená především to, že v nějakém neblahém vývoji zdraví prezidenta republiky, se ANO nedostane ke všem prezidentským pravomocem, ale i to, vláda i Sněmovna si bude muset dát na své právní kutilství opravdu dobrý pozor. To, co už je mým osobním hodnocením, je okolnost, že pomalu a jistě pokračuje eroze klasického pravolevého partajního systému. Je dlouhodobě žádoucí, aby partaje nebyly v soutěži politických názorů, která je nepominutelnou náležitostí demokratického právního státu, preferovány před občany. Platí totiž známá poučka, že politická partaj je šílenstvím mnoha pro blaho několika. Dovolím si v tomto smyslu jedinou poznámku, totiž, že tento bonmot Jonathana Swifta dotáhly k dokonalosti KSČM a ČSSD. K dokonalosti, která zavání smutným koncem, protože šílenců se začíná rádoby levicovým oranžovým i rudým nabobům poněkud nedostávat…

Původně jsem chtěl napsat ještě čtvrtou část cyklu, kterou jsem chtěl věnovat tomu, jak obě partaje zareagovaly na jakýchsi mimořádných setkáních na svůj debakl. Chtěl jsem ho nazvat „Odpusťte jim, neboť nevědí, co činí“, ale pak jsem si řekl, že je na to škoda času, klávesnice i bajtů. Omezím se na jedno prosté konstatování, které ovšem nejen zmíněné dvě parodie na levicové strany, ale to, co se u nás i v Evropě nazývá levicí, obecně spojuje. Je to všeobjímající konstatování, že situace není dobrá. K tomu je využívána celá řada více nebo méně expresivních výrazů pro tělesné otvory nebo katastrofy všeho druhu. Klasická formule zní: „Je to v ….“ To, co i zcela prostý čtenář nebo účastník debat nejrůznější úrovně postrádá, je objasnění toho, zda a) „to“ vůbec existuje b) cože je to vlastně ono „to“…. c) jak to vlastně vypadá v…. d) jak s „tím“ pohnout a nakonec jako „finis coronat opus“ e) jak „tomu“ udělit žádoucí směr, aby „to“ nebylo v „tom“… ?!?