Vzpomínám si na ohromný nátlak a dokonce kriminální násilné nebo dokonce likvidační chování vůči všem, kteří toto nejen Blairovo tvrzení zpochybňovali. Uplynulo více než deset let a jsme svědky přiznání, že všechno bylo jinak, ale stejně bylo po jejich. Trochu to připomíná údajný Goebbelsův bonmot, že „my rozhodujeme, kdo je Žid.“ Stejně tak přiznání Tonyho Blaira znovu upozorňuje na to, že jsou lidé, kteří rozhodují, co je pravda, kterou se budou ostatní řídit. Navíc platí, že přiznání ke lži s určitým časovým odstupem nemá pro lháře žádné důsledky, je to prostě už zahrané a nikdo se k tomu nemá vracet. Lež zvítězila. Špinavý obchod byl uskutečněn, zisky byly rozděleny, zapomeňte.

Stejně tak je dnes vedena masivní kampaň proti všem, kdož zpochybňují blahodárné důsledky uprchlické vlny pro Evropu, proti všem, kteří se nechtějí řídit šílenými nápady newyorkských, bruselských, berlínských i domácích migrantofilů, běžencomilců všeho druhu, kteří agresivně útočí na zbytek společnosti slovy jako xenofobové, rasisti nebo fašisti. Sebe umírněnější návrh na diskusi o užitečnosti Bruselem a Berlínem připravovaných opatření je bráno jako zrada evropské myšlenky, nemorálnost a neslušnost. Tato opatření, včetně příslušného počtu běženců mají být zejména slabším státům východní a střední Evropy vnucena silou. Hovoří se o nutnosti potrestat Visegrád za systematický odpor vůči kvótám odebráním dotací. Zřejmě se s tím svezou i Poláci, kteří sice zradili společnou věc, ale politika nové vlády je rychle přivede zpátky do houfu.