Tím prvním je pocit, se kterým jsem kráčel rozsedlinou mezi eurasijskou a severoamerickou tektonickou deskou, které se bez ohledu na cokoliv od sebe rok co rok o dva a tři centimetry vzdalují. Tam mě poprvé napadlo, že tu nevidím žádné politické a ekologické bojovníky s touto odlukou, přesto, že jde o proces, který je neblahý a je jasně prokazatelný. Ptal jsem se, jestli existuje nějaký Mezinárodní tektonický panel, jestli se také masově promrhávají veřejné peníze na boj tektonickým driftem, jestli také existuje cíl, že zpomalíme pohyb desek o 2 milimetry za rok do roku 2100?!? Vždyť máme Mezinárodní klimatický panel, vyhazujeme do luftu miliardy a rituálně oslavujeme cíl Pařížské konference snížit globální oteplování o pár desetinek stupně do roku 2100. Navíc odborně či spíše odbornicky, mediálně a politicky kamenujeme a lynčujeme každého, komu se to nezdá.

Přitom tektonický pohyb je oproti klimatu děj podstatně méně komplexní. Nicméně na Islandu, kde by mohlo mít takové hnutí v dotyčné rozsedlině na tektonickém zlomu přímo svatyni, hned vedle jednoho z nejstarších parlamentů světa, není po takovém hnutí ani vidu ani slechu. Přitom by se v rozsedlině mohli shromažďovat ekologičtí flagelanti a mrskat se do krve za vinu lidstva na kontinentálním driftu, slzy by mohly téct proudem jak o Stalinově pohřbu a nad tím vším by mohl vlát transparent „America, don´t leave us…“

Stejně tak jsem nenalezl ani stopu po občanském nebo politickém hnutí, které by usilovalo o ovlivnění nebo zastavení vulkanické činnosti a dokonce opět schází příslušná literatura na téma, jak zlý člověk způsobil sopečnou aktivitu a ohrozil tak planetu a také sám sebe. Podobně to platí o pověstných větrech a deštích, které když to na Islandu rozjedou, tak je idiotovi jasné, že tomuhle se poručit nedá…